Jaroslav Král (1883 Malešov – 1942 Osvětim)
Kubistické zátiší
1933, olej na plátně
První polovina třicátých let představuje dobu, kdy se Král s největší intenzitou věnoval malbám zátiší. Souviselo to se třetí vlnou kubismu, kdy se pozornost československých malířů obrátila k tématu, jímž se kubismus už od svých začátků ve Francii zaobíral. Zatímco dříve stálo zátiší na okraji autorova uměleckého zájmu, v tomto období patřil mezi kubismem ovlivněné výtvarníky vedle Emila Filla k těm, kteří se danému námětu věnovali nejvíce. Zátiší u něj také prošlo stylově nejpestřejším vývojem od poměrně realistických kompozic až po abstrakci.
Autor vytvořil v letech 1932-1933 několik výtvarných děl s názvem Kubistické zátiší. Od víceméně kubistické kompozice se posunul k projevu, který přes zmíněný název hranice kubismu překonal. Asi nejradikálnější tvůrčí umělcův počin v oblasti zátiší představuje tento obraz ze sbírek Muzea města Brna. O tom, že se jedná o zátiší, přesvědčí diváka asi jen název. V duchu lyrického kubismu pracuje Král s dlouhými liniemi, které v oblých i lomených tvarech zdánlivě bez omezení plynou a vytvářejí rytmizovanou kompozici s jasně oddělenými barevnými poli. Stejně tak se soustředí na plošnou stylizaci plátna. Na rozdíl od kubistických maleb ale vytvořil geometrickou strukturu, která zcela eliminovala reálné předměty zobrazené na zátiší. Král dospěl ke zcela autonomní malbě, v níž tvary, barvy, objemy existují naprosto nezávisle na skutečném světě. Prostřednictvím média zátiší se během několika let propracoval k abstraktnímu umění.
Jaroslav Král (1883 Malešov – 1942 Osvětim)
Jaroslav Král vystudoval Uměleckoprůmyslovou školu a Akademii výtvarných umění v Praze. Po pedagogickém působení v Mladě Boleslavi v letech 1909-1913 a krátké kariéře umělce ve svobodném povolání se v roce 1916 usadil v Brně (přesněji řečeno v Králově Poli, které bylo v roce 1919 připojeno k Brnu). Působil zde jako učitel kreslení na Českém státním gymnáziu a v letech 1921-1928 na Vysokém učení technickém. Stal se jednou z nejvýraznějších osobností českojazyčné výtvarné scény v Brně, jak po stránce umělecké, tak po stránce organizační. Stál u transformace Klubu přátel umění do KVU Aleš a byl zakládajícím členem Skupiny výtvarných umělců. Patřil také mezi členy SVU Mánes v Praze. Byl silně levicově orientovaný. Své postoje aktivně projevoval členstvím v Levé frontě, podporou republikánských sil ve španělské občanské válce a emigrantů z nacistického Německa. To po nacistické okupaci Československa vedlo k jeho zatčení a deportaci do koncentračního tábora. Královo dílo v sobě zahrnuje prvky kubismu, sociálního umění a neoklasicismu. Po souboru uměleckých děl Antonína Procházky představují jeho obrazy druhý nejvýznamnější konvolut výtvarných prací meziválečného umění ve sbírkách Muzea města Brna.