Hugo Charlemont – Krajina v Dolomitech, 1. čtvrtina 20. století, akvarel na papíře

Hugo Charlemont na malém akvarelu zachytil pastvinu na náhorní plošině Seiser Alm v tyrolských Dolomitech. V pozadí je možné vidět horské skupiny jako Langkofel nebo Sella. Oblast Seiser Alm je dnes vyhledávanou turistickou lokalitou, obzvláště pro zimní sporty. Kromě toho jde o největší vysokohorskou pastvinu v Evropě. Nachází se v nadmořské výšce kolem 2000 metrů. V Charlemontově době už se rozvíjela vysokohorská turistika, která ale zdaleka ještě neměla současnou masovou podobu. Krajině stále ještě dominovala její zemědělská funkce. Samozřejmě nešlo o pěstování obilí, ale o chov dobytka. Pastevectví zde probíhalo v nehostinných podmínkách, kdy i v létě dosahovaly průměrných teplot odpovídajících podzimu v Brně nebo Vídni.

Oblast tradičně ležela na území Rakouského císařství. Po skončení první světové války v roce 1918 ale byla s celým jižním Tyrolskem připojena k Itálii. Charlemont maloval ze svého pohledu tuzemskou krajinu. Tyrolské motivy byly v 19. století oblíbeným tématem rakouského malířství, ve smyslu Rakouska jakožto Habsburské monarchie, tedy i naší země. Tyrolským námětům se v částí své tvorby z moravských malířů věnoval například i Konstantin Stoitzner. Tyrolsko s oblibou malovali malíři z období romantismu. Poněkud méně Tyrolsko zajímalo v následujícím období plenéristické krajináře. Tito představitelé tzv. náladového impresionismu se snažili realisticky zachytit běžnou krajinu s její skutečnou atmosférou. Nezajímaly je pitoreskní tvary alpských hor. Pro zachycení barevných a světelných nálad přírody se jim spíše hodily široké plochy nížin, pokud možno s vodní plochou. S nástupem secese kolem roku 1900 se malíři více soustředili na plošné dekorativní zpracování plátna obrazu. Mnozí pracovali s výše položeným horizontem krajiny, který jim umožnil obraz rozdělit do většího množství ploch než plenéristické malby, v nichž velkou část zabíralo nebe.

Hugo Charlemont k Vídeňské secesi neinklinoval. Na soudobé výtvarné impulsy ale stejně jako další malíři vědomě nebo nevědomě reagoval. I v jeho Krajině v Dolomitech se objevuje vysoko položený horizont, kdy nebi zůstává vyhrazena jen horní třetina obrazu. Pro takto koncipovaný obzor představovaly velehory ideální inspirační zdroj. Charlemont neopouštěl fotografické vidění skutečnosti a nezačal se věnovat plošnému stylismu. Zachycení krajiny v její skutečné podobě pro něj bylo stále podstatou malby a autonomní výtvarné řešení obrazové plochy jako hlavní smysl uměleckého díla mu zůstalo cizí. Nicméně i on svůj obraz pojal v duchu věcnějšího pojetí, než bylo obvyklé v jeho krajinách ve stylu tzv. náladového impresionismu. Zachovává reálné objemy, ale i tak zelené partie trávy, hnědé hlíny, šedých oblaků a modrého nebe působí do určité míry dojmem autonomních ploch.

Hugo Charlemont (1850 Jemnice – 1939 Wien)

Patřil do úspěšné umělecké rodiny. Starší bratr Eduard (1848 – 1906) se prosadil jako malíř nejen ve Vídni, ale i v Paříži. Mladší bratr Theodor (1859 – 1938) působil jako sochař, který pro Brno vytvořil pomník Gregora Mendela na Mendelově náměstí. Hugo se věnoval malbě žánrů, krajin i zátiší. Jako většina kvalitních moravských malířů 19. století žil trvale ve Vídni. Když ale umělecký spolek Mährischer Kunstverein začal od roku 1882 pořádat v Brně pravidelné výtvarné výstavy, už od počátku se jich účastnil, přestože mu Vídeň poskytovala dostatek výstavních příležitostí. Kromě umělecké činnosti se angažoval i jako organizátor uměleckého života na Moravě. Stál u zrodu prvního sdružení moravskoněmeckých výtvarných umělců Vereinigung deutschmährischer bildender Künstler, které bylo v roce 1909 založeno v Brně. V letech 1909 – 1916 působil jako jeho prezident.

Zavřít
Loading...