Ferdiš Duša (1888 – 1958)
Krajina na Váhu
1924, olej na lepence
Obraz Krajina na Váhu zachycuje úzkou dolinu mezi Velkou a Malou Fatrou, mezi jejímiž strmými svahy protéká řeka. Oblast patří mezi nejmalebnější místa na toku Váhu. Zároveň leží na rozhrání tří etnograficky výrazných slovenských oblastí, Turce, Oravy a Liptova. Dušova národní mystika byla založená na akcentování slovanského prvku, který se mu v praxi spojoval s prostorem a folklórem moravských a slovenských Karpat. Zachycené místo tak pro něj mělo nejen výtvarný, ale především ideový význam.
Krajinu a objekty v ní zachycuje v základních archetypálních tvarech. Detaily omezil na nezbytné minimum. Zjednodušená kresba vytváří obrysové linie, které v podstatných rysech vystihují profil krajiny. Koloritu dominují modré, zelené a fialové odstíny evokují kopce, lesy, přírodu. Teplejší zemité tóny zaznamenávají přítomnost člověka v krajině v podobě domů, cest, zoraných políček. Přírodní a lidský prvek spolu výtvarně ladí. Jednoduchými malířskými prostředky vyjádřený soulad znázorňuje spjatost místního lidu s krajinou, která mu patří v nepřetržitém sledu mnoha generací, který trvá po staletí. I když Dušovy krajinomalby heroizují moravský a slovenský venkov, zdůrazňují tíži života tamních lidí. Podobně jako v sociálních námětech z Ostravska pracuje malíř s temným ponurým koloritem, který syrovou atmosféru umocňuje.
Ferdiš Duša (1888 Frýdlant nad Ostravicí – 1958 Frýdlant nad Ostravicí)
Ferdiš Duša se vyučil jako malíř porcelánu. Od roku 1911 pracoval v Malírně keramiky a porcelánu v Rožnově pod Radhoštěm, kterou založily vůdčí osobnosti Sdružení výtvarných umělců moravských Alois a Bohumír Jaroňkově. Po první světové válce vedl vlastní keramické dílny ve Frýdlantu nad Ostravicí. Prostřednictvím bratrů Jaroňků se dostal do kontaktu s výtvarným děním na Moravě. Jako autodidakt se věnoval malbě a grafice, na které se od dvacátých let zcela zaměřil. Patřil k představitelům sociálního umění. Tematicky se soustředil na folkloristické výjevy z horských oblastí severovýchodní Moravy a severního Slovenska a sociálně kritické náměty z dělnického života na Ostravsku. Myšlenkově ho nadchly ideje slovanského vzájemnosti. Byl spoluzakladatelem výtvarné skupiny Koliba, která se v roce 1919 transformovala na plnohodnotné umělecké sdružení. Po jejím rozpadu působil ve Skupině výtvarných umělců v Brně. Na konci dvacátých let se přestěhoval do Prahy, kde patřil mezi členy SČUG Hollar a Umělecké besedy. Vynikal především jako grafik.