Jaroslav Král (1883 Malešov – 1942 Osvětim)
Kompozice
1931-1932, olej na lepence
Kompozice představuje obraz, v němž se Král nejvíce přiblížil abstraktnímu umění. Není datovaná. Odbornice na umělcovu tvorbu Marcela Macharáčková ji klade do let 1931-1932. Od konce dvacátých let směřoval malíř k lyrickému kubismu, v jehož intencích v první polovině třicátých let tvořil. První polovina třicátých let přinesla v evropském umění nejvýraznější příklon k abstrakci v meziválečné éře. Obě tendence se potkávají v Králově Kompozici.
Ostře lomené hranaté obrysy byly nahrazeny dlouhými plynulými liniemi. Místo snahy o trojrozměrné zachycení objektů se malíř soustředil na plošnou strukturu kompozice. Použil nevýrazný kolorit, jemuž dominují černá, bílá a šedě. Tlumený a modrý zlatavý odstín, které přinášejí do škály barevný akord, působí uměřeně a tím ještě více přispívají k upozadění barevného efektu. Charakteristickým prvkům lyrického kubismu dodal Král silně abstraktní vyznění. Zcela eliminoval předmětnost obrazu, v němž se nedá tušit žádný reálný objekt. Vytváří pečlivě konstruovanou a rytmizovanou geometrickou kompozici, v níž dominují různorodé tvary dílčích ploch, které oddělují výrazné obrysové linie a charakterizují konkrétní souvislé barevné úseky. Vzniká tak silně dekorativně působící malířské dílo.
Jaroslav Král (1883 Malešov – 1942 Osvětim)
Jaroslav Král vystudoval Uměleckoprůmyslovou školu a Akademii výtvarných umění v Praze. Po pedagogickém působení v Mladě Boleslavi v letech 1909-1913 a krátké kariéře umělce ve svobodném povolání se v roce 1916 usadil v Brně (přesněji řečeno v Králově Poli, které bylo v roce 1919 připojeno k Brnu). Působil zde jako učitel kreslení na Českém státním gymnáziu a v letech 1921-1928 na Vysokém učení technickém. Stal se jednou z nejvýraznějších osobností českojazyčné výtvarné scény v Brně, jak po stránce umělecké, tak po stránce organizační. Stál u transformace Klubu přátel umění do KVU Aleš a byl zakládajícím členem Skupiny výtvarných umělců. Patřil také mezi členy SVU Mánes v Praze. Byl silně levicově orientovaný. Své postoje aktivně projevoval členstvím v Levé frontě, podporou republikánských sil ve španělské občanské válce a emigrantů z nacistického Německa. To po nacistické okupaci Československa vedlo k jeho zatčení a deportaci do koncentračního tábora. Královo dílo v sobě zahrnuje prvky kubismu, sociálního umění a neoklasicismu. Po souboru uměleckých děl Antonína Procházky představují jeho obrazy druhý nejvýznamnější konvolut výtvarných prací meziválečného umění ve sbírkách Muzea města Brna.