Jiří Kroha (1883 Praha – 1974 Praha)
Kohout plaší smrt
1943, olej na plátně
Obraz odkazuje na druhou básnickou sbírku Františka Halase Kohout plaší smrt z roku 1930. Básně prodchnuté motivy smrti a beznaděje souvisejícími s první světovou válkou, poválečnou hospodářskou krizí i Halasovým brzkým osiřením vnímal i Kroha v době nacistické okupace jako velmi aktuální. I když s Halasem neměl výrazné osobní vazby, spojovalo je působení v Komunistické straně Československa i umělecké Levé frontě. Přes depresivní náladu Halasovy sbírky se zde objevuje kohout, který je tradičně vnímán jako ten, kdo zahání noc a přivolává nový den. V tomto případě jde o noc i v symbolickém významu, kdy kohout zahání smrt a přivolává nový život (Van smrti se lísá kolem čela/ kohout hvězdy zobe zpívá/ smrt se vyplašila). V Krohově pojetí se jedná především o doufání v konec nacistické okupace a nástup nového levicového režimu.
Obraz zachycuje kokrhajícího kohouta obráceného k obzoru, nad kterým už svítá. Černým nebem pronikají červené pruhy ranních červánků. Více než realistické zachycení atmosféry úsvitu vyniká symbolický význam barev. Černá a tmavě šedá obloha evokuje nacistické uniformy, červená, která je protrhává, odkazuje k levicovým silám, možná přímo k Rudé armádě. Bílá vystupující ze tmy na kohoutově peří a amorfních objektech kolem něj doplňuje tradiční trojzvuk černá-bílá-červená. Při symbolickém výkladu barev může být bílá vnímána jako barva míru, který se po pádu nacistického režimu rozhostí nad naší vlastí. Ta je situována v popředí obrazu. Amorfní abstrahované objekty obklopující kohouta přinášejí do kompozice motiv blížící se typickým surrealistickým malbám.
Jiří Kroha (1883 Praha – 1974 Praha)
Vystudoval architekturu na Českém vysokém učení technickém v Praze. I když se ve své profesní dráze primárně zaměřil na architekturu, zásadní roli sehrál i jako malíř, scénograf a interiérový designér. V Praze byl členem SVU Mánes, v Brně Skupiny výtvarných umělců. Výrazně se angažoval jako levicový intelektuál. Působil jako místopředseda architektonické sekce Levé fronty a předseda Svazu socialistických architektů. Roku 1925 byl jmenován profesorem na Vysokém učení technickém v Brně. Za protistátní levicovou agitaci byl v roce 1934 odsouzen a propuštěn. V roce 1937 se znovu ujal funkce profesora na VUT. Po příchodu nacistů v roce 1939 byl opět vyhozen a do roku 1940 vězněn v koncentračních táborech, odkud byl propuštěn ze zdravotních důvodů. V letech 1945-1953 znovu působil jako profesor na VUT, opakovaně i ve funkcích děkana a rektora. V roce 1953 odešel na České vysoké učení technické do Prahy. Vedle bohaté architektonické činnosti vytvářel díla na pomezí teorie architektury a výtvarného umění (Sociologický fragment bydlení, Ekonomický fragment bydlení). V Brně stál u zrodu kulturní revue Horizont. Malířské činnosti se věnoval nejintenzivněji v době, kdy byla jeho profesní činnosti v oblasti architektury do jisté míry utlumena. Největší objem jeho malířských děl tak vznikl v první polovině dvacátých a první polovině čtyřicátých let. V prvních z období jsou ovlivněny především expresionismem, ve druhém surrealismem.