Zdenka Vorlová-Vlčková – Jaro na městské periferii, 1911, olej na plátně
V době vzniku obrazu Jaro na městské periférii žila Zdenka Vorlová-Vlčková v Brně. Do oblasti severovýchodních předměstí moravské metropole by vzhledem k charakteru zástavby a terénu bylo snad možné také výjev lokalizovat. Výjevy z dělnických periferií s oblibou ztvárňovali naturalisté s důrazem na syrovost života nižších vrstev. Naturalismus se na konci 19. století stal jedním z dominantních proudů evropské figurální malby. Od přelomu století část naturalistů vnášela do maleb sociálně kritický náboj (Jules Adler ve Francii, Arthur Kampf v Německu). Nic z toho není patrné na obraze Jaro na periférii. Zdenka Vorlová – Vlčková pojala městskou periférii jako lyrické téma. Domy i přírodu ztvárnila s vysokým stupněm realismu. Zaměřila se ale na jiné prvky než typičtí naturalisté. Na periferii si našla záběr, kde se malebná struktura střech vynořuje z korun rozkvetlých stromů. Takto lyrický přístup k naturalistické malbě byl pro umělkyni typický a možná v něm jde hledat odpověď na otázku, co charakterizovalo ženy – malířky v době, kdy se začaly prosazovat v do té doby dominantně mužské disciplíně.
Číst víceČíst méně
V době, kdy Zdenka Vorlová – Vlčková získávala umělecké vzdělání, nemohly ženy v Rakousko – Uhersku ještě studovat na vysokých školách. Ve Vídni proto nastoupila na Uměleckoprůmyslovou školu. Ta získala oficiální status vysoké školy až v roce 1941. Už ale v počátcích se stala úspěšnou alternativou Akademie výtvarných umění. I když neměla podle původního záměru hrát roli konkurenta akademie, vychovala řadu klíčových osobností vídeňské výtvarné scény, mezi něž patřila více než třetina zakládajících členů Vídeňské secese, včetně Gustava Klimta. Vídeňská secese se v počátcích zaměřovala na naturalismus a impresionismus, který byl ve Vídni přelomu století označován jako secesionistický styl. Zdenka Vorlová – Vlčková na Uměleckoprůmyslovou školu nastoupila až poté, co ji Klimt a jeho kolegové vystudovali. Nicméně obraz Jaro na městské periférii odpovídá intencím raných secesionistů. Malířka ho namalovala prosvětlenými tóny. Malbu oživila ostře nasazovanými barevnými skvrnami, které svou impresionistickou strukturou dotvářejí iluzi slunečních odlesků na střechách a bílých květů, které působí, jako by se daly nahmatat.
Zdenka Vorlová-Vlčková (1872 Velké Meziříčí – 1954 Praha)
Vedle Lumy von Flesch-Brunningen (1856 – 1934) byla nejvýznamnější moravskou malířkou 19. století. Jako první žena v Rakousko-Uhersku získala v roce 1898 diplom, který jí umožnil učit na střední škole. V dobách Habsburské monarchie nemohly ženy studovat na univerzitách ani akademiích výtvarného umění a to, že si Vorlová-Vlčková prosadila možnost složit státní zkoušku, bylo průkopnickým činem v cestě žen za vysokoškolským vzděláním. V letech 1900 – 1903 působila jako učitelka kreslení v dívčí škole Vesna v Brně. Kvůli zdravotním problémům se ale brzy musela své těžce vydobyté pozice vzdát a nadále působila jako malířka na volné noze.