Ernst Nowak – Hodující mnich, konec 19. století, olej na dřevě

Než se kolem roku 1900 začal prosazovat systém výstav jednoho umělce nebo umělecké skupiny, představovaly dominantní způsob prezentace uměleckých děl výroční výstavy. V německém prostředí se pro ně obvykle používal název Jahresausstellung, ve Francii Salon. Konaly se jednou za rok a diváci na nich měli možnost vidět stovky výtvarných děl od umělců z daného regionu, kdy mnozí byli zastoupeni jen jedním nebo dvěma obrazy. Návštěvníci si na výročních výstavách dělali představu o aktuálním vývoji malířství a v menší míře i sochařství. Objevovaly se zde zásadní obrazy, které ukazovaly nové výtvarné směry i ambiciózní malby uznávaných autorů. O těchto obrazech diskutovali výtvarní kritici v novinových recenzích. Výroční výstavy ale byly především výstavy prodejní, kde zákazníci nakupovali obrazy jako výzdobu svých bytů. Dnes známé malby, o kterých se můžeme někdy dočíst v knihách o dějinách umění a určitě v dobových recenzích, představovaly z kvantitativního hlediska menší množství vystavených exponátů. Velkou část výstavních sálů zabíraly menší žánrové obrázky, krajinky, portrétní hlavy, které si za dostupné ceny mohli koupit i méně movití zájemci o umění.

Nowakův obraz Hodující mnich představuje úsměvnou scénu spokojeného mnicha, který si dopřává jednu z mála rozkoší, která je mu dovolena. Při sledování tohoto obrazu je potřeba si uvědomit, komu byla určena. Šlo o zájemce ze středních vrstev, který si chtěl vyzdobit byt. Většina lidí neměla zájem o tragické náměty nebo umělecky náročné motivy. Menší humorný žánrový obrázek představoval ideální objekt. Velkému úspěchu s humornými žánrovými obrazy se v poslední čtvrtině 19. století těšil mnichovský malíř Eduard Grützner. Našel si téma šťastných obtloustlých mnichů, kteří si v klášterních sklepích a dalších temných místnostech užívají dobrého jídla a pití. Kromě komerční úspěšnosti dosáhl svým uměním i výrazného společenského statutu, který vyvrcholil jeho povýšením do šlechtického stavu. Grütznerův úspěch zákonitě přiměl řadu malířů, aby malovali obrazy s obdobnou tématikou a v odpovídajícím malířském stylu.

Ernst Nowak větší část své tvorby věnoval grütznerovsky laděným obrazům. Na rozdíl od Grütznera, který se pouštěl i do větších kompozic s více postavami na obrazech, Nowak se držel malých formátů. Velikost jeho obrazů zřídka přesahuje padesát centimetrů. Obvyklé jsou i drobné malby s jednou postavou, jakou je i Hodující mnich. I tak se tomuto rodákovi z Opavska podařilo prosadit ve Vídni. Nepatřil sice mezi hvězdy na výročních výstavách ve vídeňském Künstlerhausu, ale jeho drobné obrazy dobře plnily svou funkci kvalitně namalovaného žánrového obrazu s anekdotickým námětem, který byl dostupný řadovým občanům za příznivou cenu. Do jisté míry mohl hrát roli náhražky Grütznera v nižší cenové hladině. Tento osud sdílejí Nowakovy obrazy dodnes. Poměrně hodně se prodávají na aukcích po celém světě. Zatímco ceny Grütznerových obrazů se pohybují řádech deseti tisíců eur, u Nowaka jde jen o tisícovky.

Ernst Nowak (1851 Opava – 1919 Vídeň)

Maloval obrazy menších formátů, v nichž zachycoval žánrové výjevy z každodenního života měšťanských rodin a ještě raději z mnišských komunit. Malby tohoto typu stály mimo boje moderních a konzervativních umělců o to, kterým směrem se bude dále vyvíjet výtvarné umění. Nepředstavují žádné velké dílo ani milník, kterým by se dostaly na stránky knih o dějinách umění. Ve skutečnosti ale tvořily velkou část obrazů, které mohli diváci na výstavách ve druhé polovině 19. století a na začátku 20. století vidět. Byly mezi běžnými návštěvníky výstav oblíbené a ti si je často kupovali.

Zavřít
Loading...