Bohdan Lacina (1912 Sněžné – 1971 Brno)
Groteska věcí a citu
1938, olej na plátně
I když imaginativní fantazijní umění charakterizovalo Lacinovo dílo celý život, v raném období své tvorby se přimykal surrealismu nejtěsněji. Během pražských studií ho ovlivnilo založení Skupiny surrealistů v ČSR v roce 1934, mezi jejímiž členy vedle literátů figurovali také výtvarníci Jindřich Štýrský, Toyen, Vincenc Makovský. Jako začínající výtvarník se Lacina seznámil s teoretikem skupiny Karlem Teigem, který mu pomohl navázat kontakty na pražské umělecké scéně. Široká veřejnost si spojuje surrealismus především s tvorbou Salvadora Dalího, přestože jeho tvorba ne zcela odpovídá teorii psychického automatismu, jak ho definoval zakladatel surrealismu André Breton. Ryzí surrealismus pracoval vedle realistických i s abstraktními prvky. V této podobě ho také zastávala větší část československých surrealistických výtvarníků. Bohdan Lacina a jeho spolužák Václav Zykmund naproti tomu představovali nejtypičtější protagonisty dalíovského veristického typu surrealismu.
Groteska věcí a citu uzavírá Lacinovo období, kdy maloval ve stylu Salvadora Dalího. Vytvářel technicky precizní obrazy, v nichž se realisticky ztvárněné objekty a postavy seskupují do snově halucinogenních kompozic. Mrtvé holubice, hlava, v jejichž ústech se kývá červivé kyvadlo, plasticky zdeformované tvary a klec s nápisem Pourque suis BELLE/ Parce que mon maitre me lave, tedy Proč jsem KRÁSNÁ/ Protože mě můj pán umývá, i samotný název působí až přehnaně dalíovsky. Vzhledem k tomu, že se v době vzniku obrazu Lacina už o Dalím nevyjadřoval příliš lichotivě, domnívá se historik umění Jaroslav Sedlář, že tímto obrazem autor Dalího do určité míry zesměšňoval. Působí to jako logický závěr čtyřletého období, kdy se Lacina ve své tvorbě zcela zaměřil na dílo katalánského surrealisty, a pocit potřeby posunout se k novým tvůrčím podnětům. Verbálně tento zlom dokládají Lacinova slova „Jde mi o novou realitu, proč nás cpou do smrdutého sudu mrtvého realismu, proč nás nutí malovat sračkami Dalího?“
Bohdan Lacina (1912 Sněžné – 1971 Brno)
Vystudoval kreslení a deskriptivní geometrii s pedagogickým zaměřením na Vysoké škole architektury a pozemního stavitelství ČVUT v Praze. Věnoval se malbě, drobné plastice, grafice a ilustraci. Ilustroval jubilejní Müllerovo vydání Máchova Máje. Stál u zrodu surrealistické skupiny Ra. Tomu odpovídal jeho malířský styl. Po absolvování vysokoškolského studia působil jako gymnaziální profesor v Jevíčku (1938-1941) a Boskovicích (1941-1945). Od roku 1946 žil v Brně, kde pracoval ve Výzkumném ústavu pedagogickém a krátce učil na Škole uměleckých řemesel. V padesátých letech se soustředil především na knižní ilustraci. Od roku 1962 až do konce života působil jako vedoucí Katedry dějin umění na Brněnské univerzitě. Od surrealistického malířského stylu se posunoval k abstrakci, geometrizaci prostoru a expresivnějšímu výrazu.