Robert Hliněnský (1908 Brno – 1979 Brno)
Františkánská ulice v Brně
1945, olej na plátně
Při ztvárnění městské krajiny, na níž se od začátku čtyřicátých let zaměřil, měnil Hliněnský zvolna malířský styl. Po dobu druhé světové války opustil malíř figuraci a soustředil se na brněnskou městskou krajinu. Původně se koncentroval především na objemy domovních bloků a jejich nadčasově působící základní tvary, čímž v uměřené míře nacházel jisté styčné body s metafyzickou malbou nebo tvorbou Skupiny 42. V polovině dekády začal věnovat pozornost i detailu a pomalu se blížil standardnějšímu pojetí městské krajiny.
Malíř čerpal témata především z dělnických předměstských čtvrtí. Ve velmi omezené se v jeho tvorbě ale objevovaly i záběry z historického centra města. Nešlo ovšem o pohledy na turisticky a umělecky vyhledávané městské dominanty. I ve frekventovaném centru města hledal tichá opuštěná nevýstavná zákoutí, kde žily chudší vrstvy obyvatel. Nejpříhodnějším místem byla Františkánská ulice. Několikrát lomená pitoreskní ulice vznikla ve středověku jako osa židovské čtvrti. V roce 1454 byli Židé z Brna vypovězeni a mohli pobývat jen na vymezeném předměstí v prostoru Křenové ulice. Po roce 1848 se mohli do Brna vrátit, ale život komunity se už po staletí soustředil na Křenovou, a tak k přílivu Židů zpět na Františkánskou už nedošlo. Františkánská si ale uchovala křivolaký středověký ráz. Hliněnský na obraze zachytil rozšířenou část střední sekce Františkánské, které se tradičně, ale neoficiálně říká Římské náměstí. Na levé straně na místě někdejší synagogy a dalších domů vyrostl kostel sv. Máří Magdaleny s františkánským klášterem. Na pravé straně malíř ještě zachytil dům s restaurací U Jelínků. Dům se i s dalšími sousedními domy, které se nacházely už mimo záběr obrazu, stal v té době postupně obětí demolic. Dům za ním zužující Františkánkou ulici byl zbořen ještě na konci osmdesátých let 20. století, přestože obsahoval rozsáhlé středověké jádro.
Robert Hliněnský (1908 Brno – 1979 Brno)
Robert Hliněnský vystudoval v Brně Školu uměleckých řemesel a soukromou Brünner Kunstschule vedenou malířem Hansem Friedrichem Wachou. Byl členem SVU Aleš, po druhé světové válce Bloku výtvarných umělců a Svazu československých výtvarných umělců. V třicátých letech působil v malířských dílnách Moravského zemského divadla a v jeho tvorbě, která se tehdy zaměřovala na figurální náměty, se objevují motivy z divadelního prostředí. Ve čtyřicátých letech se soustředil především na obrazy městských zákoutí brněnské periferie, v nichž sugestivním způsobem zachytil genia loci moravské metropole. V padesátých letech žil v Nové Pace, kam se odstěhoval za svou druhou manželkou a jeho tvorba se zaměřila na krajinářské motivy z tamního regionu. V šedesátých letech, kdy žil opět v Brně, se zapojil do činnosti uměleckých skupin vznikajících v době politického uvolnění. Působil ve Skupině M a Skupině Parabola. V této souvislosti se přeorientoval na abstraktní malbu.