Jaroslav Král (1883 Malešov – 1942 Osvětim)
Dvě ženy
1935, olej na plátně
Motiv žen po koupání se v autorových dílech objevoval během celé jeho tvůrčí kariéry. Ve druhé polovině třicátých let se mu ale věnoval s největší intenzitou. Plavkyně utírající se do osušek představovaly dobrou a přirozeně působící příležitost jak zachytit nahé vzpřímené ženské tělo, což bylo jedno z hlavních témat Královy tvorby třicátých let. V době, kdy se pohyboval v rozpětí mezi kubismem a neoklasicismem, nabízelo možnost uplatnit manýristický kánon protažených postav a kombinovat ho s dlouhými plynulými liniemi oblých a lomených tvarů lyrického kubismu.
Obraz Dvě ženy používá tlumený kolorit s omezeným množstvím tónů oddělených výraznými liniemi do dílčích jednobarevných ploch, které vytvářejí strukturu různých geometrických tvarů. V kombinaci s neoklasicistním kompozičním řešením tak zapadají do Králova výtvarného stylu té doby. Výběr barev ovšem obraz posunuje k autonomii nezávislé na reálném světě. Vedle obvyklé bílé a různých odstínů šedé se tady ve výrazné míře objevují zelené a zelenožluté odstíny. Místo obvyklého žlutého inkarnátu, který alespoň vzdáleně evokoval tělovou barvu, pojal malíř kůži žen v zelených a šedých tónech, které malbu přetvářejí ve snovou vizi. Ještě nezvykleji působí prostor zaplněnými zvláštními architektonickými konstrukcemi a nepřirozené prodloužené stíny, které postavy vrhají. Je možné uvažovat o tom, že v tomto prvku Krále ovlivnil dojem z výstavy klíčového představitele italské metafyzické malby Giorgia de Chirica, jehož výstavu v roce 1935 uspořádala v Brně Skupina výtvarných umělců. V Praze měl de Chirico ve stejném roce přednášku a už dříve tam vystavoval.
Jaroslav Král (1883 Malešov – 1942 Osvětim)
Jaroslav Král vystudoval Uměleckoprůmyslovou školu a Akademii výtvarných umění v Praze. Po pedagogickém působení v Mladě Boleslavi v letech 1909-1913 a krátké kariéře umělce ve svobodném povolání se v roce 1916 usadil v Brně (přesněji řečeno v Králově Poli, které bylo v roce 1919 připojeno k Brnu). Působil zde jako učitel kreslení na Českém státním gymnáziu a v letech 1921-1928 na Vysokém učení technickém. Stal se jednou z nejvýraznějších osobností českojazyčné výtvarné scény v Brně, jak po stránce umělecké, tak po stránce organizační. Stál u transformace Klubu přátel umění do KVU Aleš a byl zakládajícím členem Skupiny výtvarných umělců. Patřil také mezi členy SVU Mánes v Praze. Byl silně levicově orientovaný. Své postoje aktivně projevoval členstvím v Levé frontě, podporou republikánských sil ve španělské občanské válce a emigrantů z nacistického Německa. To po nacistické okupaci Československa vedlo k jeho zatčení a deportaci do koncentračního tábora. Královo dílo v sobě zahrnuje prvky kubismu, sociálního umění a neoklasicismu. Po souboru uměleckých děl Antonína Procházky představují jeho obrazy druhý nejvýznamnější konvolut výtvarných prací meziválečného umění ve sbírkách Muzea města Brna.