Jaroslav Král (1883 Malešov – 1942 Osvětim)
Dvě ženy s dítětem
1940, olej na plátně
V době nacistické okupace tvořil Král převážně neoklasicistní obrazy žen pracujících na poli. Na rozdíl od obdobných námětů, které autor ztvárňoval v první polovině dvacátých let, nemají tyto ženy expresivní náboj sloužící k sociálně kritickému apelu, ale jsou podány se vznešenou monumentalitou. Poklid idealizovaných polních prací ale malíř kombinuje s tíživou atmosférou temného koloritu a oblačného nebe, které evokují okamžik před bouří. Jedná se o zřetelnou alegorii idylického domova a vlasti, který těžce naruší vláda a represe okupantů.
Obraz Ženy s dítětem mezi ostatními malbami s náměty polních prací vyniká monumentálními rozměry plátna. Vznikl v posledním roce, který Král ještě celý strávil na svobodě, a získal tím nevědomky určitou roli umělcova odkazu. Ve vyvážené kompozici stojí na centrální ose obrazu hlavní ženská postava. Souměrně ji po stranách lemují mladá dívka a menší dítě, snad její děti. Všechny tři postavy stojí ve vrcholcích myšleného hloubkového trojúhelníku, který umocňuje iluzi prostoru. Malíř pojímá postavy sumárně s jen naznačenými rysy obličejů a oprošťuje je od jakýchkoli přebytečných detailů. Všechny zmíněné prvky vytvářejí dojem monumentality a dodávají figurám podobu sousoší. V kalném koloritu převládají šedé, hnědé, bílá, výraznější barevné akordy představují temné modře oděvů a květů na hlavních postavách. Všechny prvky, polní práce, sošné pojetí postav a kompozice, sumární malířský rukopis, kalné světlo, temný kolorit s akordem v primární barvě odpovídají výtvarnému řešení, s nímž ve třetí čtvrtině 19. století pracoval francouzský realistický malíř Jean-Francois Millet. Král danému řešení dodává moderní formu.
Jaroslav Král (1883 Malešov – 1942 Osvětim)
Jaroslav Král vystudoval Uměleckoprůmyslovou školu a Akademii výtvarných umění v Praze. Po pedagogickém působení v Mladě Boleslavi v letech 1909-1913 a krátké kariéře umělce ve svobodném povolání se v roce 1916 usadil v Brně (přesněji řečeno v Králově Poli, které bylo v roce 1919 připojeno k Brnu). Působil zde jako učitel kreslení na Českém státním gymnáziu a v letech 1921-1928 na Vysokém učení technickém. Stal se jednou z nejvýraznějších osobností českojazyčné výtvarné scény v Brně, jak po stránce umělecké, tak po stránce organizační. Stál u transformace Klubu přátel umění do KVU Aleš a byl zakládajícím členem Skupiny výtvarných umělců. Patřil také mezi členy SVU Mánes v Praze. Byl silně levicově orientovaný. Své postoje aktivně projevoval členstvím v Levé frontě, podporou republikánských sil ve španělské občanské válce a emigrantů z nacistického Německa. To po nacistické okupaci Československa vedlo k jeho zatčení a deportaci do koncentračního tábora. Královo dílo v sobě zahrnuje prvky kubismu, sociálního umění a neoklasicismu. Po souboru uměleckých děl Antonína Procházky představují jeho obrazy druhý nejvýznamnější konvolut výtvarných prací meziválečného umění ve sbírkách Muzea města Brna.