Robert Hliněnský (1908 Brno – 1979 Brno)
Dornych
1. polovina 40. let, olej na plátně
V první polovině čtyřicátých let se Hliněnský věnoval především malbě záběrů z brněnských předměstí. Tematikou soudobé městské periferie se prolínal se zaměřením Skupiny 42, v níž se sdružovali básníci a výtvarníci, a jejíž členové žili nejen v Praze, ale i Brně. Přes svého přítele básníka Ivana Blatného měl k členům skupiny i osobní kontakty. Obraz Dornych se z maleb, které má Muzeum města Brna ve svých sbírkách, nejvíce blíží tvorbě Skupiny 42. Prázdné ulice dělnického předměstí s činžovními domy i industriálními objekty, rovnoměrně rozvržené světlo pošmourného dne, tlumené barevné tóny s jemnými přechody odstínů představují typické prvky autorových městských obrazů. Rozptýlené světlo ale prostupuje poněkud nadreálná záře a barvy v ní získávají magický odstín. Tím se podobá dílům členů Skupiny 42. Podobně vyznívá i kompoziční skladba, v níž se vedle sebe řadí osamocená budova činžáku obklopená menšími kůlnami a plným dřevěným plotem předměstské ohrady skrývající dílny a drobné řemeslnické provozovny. V Brně tak autor našel zákoutí, které připomene Holešovice z děl Kamila Lhotáka. Obraz prostupují existenciální pocity a nádech metafyzična typické pro Skupinu 42.
Brněnská ulice Dornych představovala ideální místo, kde se v Brně dala najít zákoutí kombinující zmíněné uliční řady, v nichž se v souvislém pásu střídaly osamocené činžáky, dřevěné ohrady a drobné přístavky. V severní části, bližší k centru města, kde se nacházely tzv. Brněnské Benátky, už začínaly probíhat demolice a koryta Svrateckého náhonu a Ponávky se postupně zakrývala. V jižní části přiléhající ke Komárovu, v níž Hliněnský patrně našel inspiraci pro svůj obraz, existovala zákoutí odpovídající tomuto záběru. Oblast ležela na okraji rozlehlé oblasti dělnických čtvrtí. Nebyly tam tak velké továrny jako v okolí Cejlu nebo Křenové. Průmyslové provozy měly menší rozměry a byly klidnější.
Robert Hliněnský (1908 Brno – 1979 Brno)
Robert Hliněnský vystudoval v Brně Školu uměleckých řemesel a soukromou Brünner Kunstschule vedenou malířem Hansem Friedrichem Wachou. Byl členem SVU Aleš, po druhé světové válce Bloku výtvarných umělců a Svazu československých výtvarných umělců. V třicátých letech působil v malířských dílnách Moravského zemského divadla a v jeho tvorbě, která se tehdy zaměřovala na figurální náměty, se objevují motivy z divadelního prostředí. Ve čtyřicátých letech se soustředil především na obrazy městských zákoutí brněnské periferie, v nichž sugestivním způsobem zachytil genia loci moravské metropole. V padesátých letech žil v Nové Pace, kam se odstěhoval za svou druhou manželkou a jeho tvorba se zaměřila na krajinářské motivy z tamního regionu. V šedesátých letech, kdy žil opět v Brně, se zapojil do činnosti uměleckých skupin vznikajících v době politického uvolnění. Působil ve Skupině M a Skupině Parabola. V této souvislosti se přeorientoval na abstraktní malbu.