Antonín Procházka (1882 – 1945)
Dívka se džbánem a košíkem
1925, bronz
Tvorba Antonína Procházky se neomezovala jen na malbu, kresbu a grafiku. V každém období své umělecké kariéry přesahoval v menší míře i do dalších výtvarných oborů. Především šlo o návrhy z oblasti designu nábytku a bytových doplňků. S tím do jisté míry souvisela i drobná plastika. Procházkovy vedlejší umělecké produkty se přes svou materiálovou a druhovou odlišnost nevymykaly z obecného směřování jeho výtvarné tvorby. Tvořily s ní kompaktní celek. Svým stylem odpovídaly uměleckým fázím jeho maleb. Podobně jako ony procházely paralelně stejnými stylovými proměnami.
V polovině dvacátých let opouštěl umělec období kubismu a experimentování s výtvarným materiály. Přes primitivismus a civilismus začal směřovat k neoklasicismu. Zjednodušenou neoklasicistní formu má i Dívka se džbánem a košíkem. Rysy její tváře, účes a typika těla odpovídá ženským postavám z Procházkových maleb. Tíže džbánu a košíku dotlačila mladou ženu do pozice, na níž mohl umělec aplikovat princip klasického kontrapostu. Použitím bronzu jako sochařského materiálu autor také místo výtvarných experimentů využívá klasickou techniku.
Antonín Procházka (1882 Vážany – 1945 Brno)
Antonín Procházka studoval na Uměleckoprůmyslové škole a Akademii výtvarných umění v Praze. Byl členem Osmy a v letech 1907 a 1908 se v Praze zúčastnil obou výstav, které znamenaly iniciační milník v dějinách moderního českého výtvarného umění. Stal se členem brněnského Klubu přátel umění a pražského SVU Mánes. Po pobytu v Berlíně a cestách do Benátek a Paříže se v roce 1910 z existenčních důvodů stal gymnaziálním učitelem v Moravské Ostravě, v roce 1921 v Novém Městě na Moravě a roku 1924 odešel do Brna, kde se trvale usadil. Vystoupil z Klubu přátel umění a od roku 1923 byl členem Skupiny výtvarných umělců v Brně, v níž několikrát zastával funkci předsedy. Stal se patrně nejvýraznější postavou českojazyčné brněnské malířské scény. V roce 1938 vytvořil pro aulu Právnické fakulty Masarykovy univerzity v Brně své nejmonumentálnější dílo Prométheus přináší lidstvu oheň. Od velké souborné výstavy v roce 1934 v pražském Mánesu, začal byt znovu objevován v Praze, kde byl po svém odchodu na Moravu poněkud zapomenut. V důsledku následné účasti na významných zahraničních výstavách (Paříž, Moskva) v roce 1937 získal i tam reputaci jednoho z nejvýraznějších představitelů moderního českého malířství.