Antonín Procházka
Dívka s věnečkem
1922, kombinovaná technika na plátně
Po letech marných žádostí o přeložení z Moravské Ostravy na jiné pedagogické působiště do Prahy, byl Procházka, možná s určitou dávkou ironie, přeložen do od uměleckého dění ještě odřezanějšího Nového Města na Moravě. V prostředí maloměsta se pro jeho tvorbu staly příznačné dva rysy. Na jedné straně se od své předešlé abstraktně-orfické fáze začal přiklánět k lidovějším tématům. To bylo v téměř venkovském prostředí logické, přestože pro svůj kubistický styl, zůstával jako umělec pro většinu spoluobčanů nepochopitelný. Na druhou stranu právě tady ve velkém měřítku rozvinul experimenty s uměleckou technikou.
Obraz zachycuje dívku s věnečkem z květin, které mají barvy československé trikolóry. Věneček představuje styčný bod s mýtem, který po vzniku republiky postavil kubismus do neoficiální pozice nejryzejšího mladého československého umění, které se odřezalo od německo-rakouských tradic a přimklo se k novému spojenci Francii. Malíř buduje postavu a kompozici syntézou mnoha geometrických útvarů. Zřetelně ale tlumí abstraktní prvky a v rámci možností nechává vyniknout realističtější motivy. Po technické stránce se ale Procházka pouští do radikálnějších experimentů. Malířské hmotě dodává hrubosti a plastičnosti promíšením s pískem. Malbu navíc zde poprvé kombinuje s textilem a do jisté míry se tak blíží technice koláže, s kterou přišli ve Francii kubisté.
Antonín Procházka (1882 Vážany – 1945 Brno)
Antonín Procházka studoval na Uměleckoprůmyslové škole a Akademii výtvarných umění v Praze. Byl členem Osmy a v letech 1907 a 1908 se v Praze zúčastnil obou výstav, které znamenaly iniciační milník v dějinách moderního českého výtvarného umění. Stal se členem brněnského Klubu přátel umění a pražského SVU Mánes. Po pobytu v Berlíně a cestách do Benátek a Paříže se v roce 1910 z existenčních důvodů stal gymnaziálním učitelem v Moravské Ostravě, v roce 1921 v Novém Městě na Moravě a roku 1924 odešel do Brna, kde se trvale usadil. Vystoupil z Klubu přátel umění a od roku 1923 byl členem Skupiny výtvarných umělců v Brně, v níž několikrát zastával funkci předsedy. Stal se patrně nejvýraznější postavou českojazyčné brněnské malířské scény. V roce 1938 vytvořil pro aulu Právnické fakulty Masarykovy univerzity v Brně své nejmonumentálnější dílo Prométheus přináší lidstvu oheň. Od velké souborné výstavy v roce 1934 v pražském Mánesu, začal byt znovu objevován v Praze, kde byl po svém odchodu na Moravu poněkud zapomenut. V důsledku následné účasti na významných zahraničních výstavách (Paříž, Moskva) v roce 1937 získal i tam reputaci jednoho z nejvýraznějších představitelů moderního českého malířství.