Jaroslav Král (1883 Malešov – 1942 Osvětim)
Děvče s bílým šátkem
1932, olej na plátně
Koncem dvacátých let dospěl Král do fáze lyrického kubismu. Zároveň s tím se ovšem v jeho tvorbě třicátých let objevuje snaha o abstrahování, geometrizaci a plošnou stylizaci. Vrcholnou ukázku geometrizace malby v situaci, kdy autorova estetika vycházela z lyrického kubismu, a její aplikace na portrét přináší Děvče s bílým šátkem, někdy v literatuře uváděné jako Děvče s květinou. Jakou důležitost obraz v umělcově tvorbě první poloviny třicátých let zaujímal, ukazuje, že ho prezentoval na výstavě brněnské Skupiny výtvarných umělců v pražském Mánesu. Pražské výstavy, které Skupina průměrně jednou za pět let pořádala v reprezentativních prostorách SVU Mánes, měly pro její členy zvláštní důležitost. Kvalitní prezentace v hlavním městě, k němuž inklinovali, kde se snažili prosadit, a kam někteří doufali, že se přestěhují, představovala v tomto směru klíčový prostředek.
V duchu lyrického kubismu pracuje Král s výraznou plošnou stylizací, silně tlumenou, až „bezbarvou“, barevnou škálou a dlouhými plynulými liniemi. Plochu ale zřetelně rytmizuje a jednotlivé části přetváří v plošné geometrické tvary. Danému efektu přispívá vyvážení oblých obrysů rovnými liniemi dosedajícími na sebe v lomených úhlech. Většinu koloritu tvoří černá, bílá a odstíny šedé. O to více vyniknou žluté odstíny, které malíř použil pouze pro inkarnát a květinu v dívčině ruce. Tím dosáhl výrazného barevného efektu, který by se nedostavil při rozsáhlejším použití poměrně tlumených žlutí. Důsledně plošné řešení plátna a barevné odstíny přísně vymezené do dílčích ploch výraznými liniemi přispívají k vizuálnímu dojmu racionální geometrické konstrukce obrazu. Jasně definované střídaní oblých a přímých linií, které nechá vyniknout oblosti dívčích rysů, a barevný efekt žlutí dodávají ženské postavě dojem citlivosti a jemnosti. Obraz tak lze vnímat jako geometrizovaný lyrický kubismus a stejně tak naopak jako lyrizovanou geometrickou konstrukci.
Jaroslav Král (1883 Malešov – 1942 Osvětim)
Jaroslav Král vystudoval Uměleckoprůmyslovou školu a Akademii výtvarných umění v Praze. Po pedagogickém působení v Mladě Boleslavi v letech 1909-1913 a krátké kariéře umělce ve svobodném povolání se v roce 1916 usadil v Brně (přesněji řečeno v Králově Poli, které bylo v roce 1919 připojeno k Brnu). Působil zde jako učitel kreslení na Českém státním gymnáziu a v letech 1921-1928 na Vysokém učení technickém. Stal se jednou z nejvýraznějších osobností českojazyčné výtvarné scény v Brně, jak po stránce umělecké, tak po stránce organizační. Stál u transformace Klubu přátel umění do KVU Aleš a byl zakládajícím členem Skupiny výtvarných umělců. Patřil také mezi členy SVU Mánes v Praze. Byl silně levicově orientovaný. Své postoje aktivně projevoval členstvím v Levé frontě, podporou republikánských sil ve španělské občanské válce a emigrantů z nacistického Německa. To po nacistické okupaci Československa vedlo k jeho zatčení a deportaci do koncentračního tábora. Královo dílo v sobě zahrnuje prvky kubismu, sociálního umění a neoklasicismu. Po souboru uměleckých děl Antonína Procházky představují jeho obrazy druhý nejvýznamnější konvolut výtvarných prací meziválečného umění ve sbírkách Muzea města Brna.