Jiří Kroha (1883 Praha – 1974 Praha)
Chudé holky na provaze
1945, olej na plátně
V době nacistické okupace se Kroha po návratu z koncentračního tábora stáhl do ústraní a v soukromí maloval imaginativní obrazy na pomezí neoklasicismu, kubismu a surrealismu. Obraz Chudé holky na provaze přináší syntézu zdánlivě protichůdných prvků. Tři provazochodkyně se pohybují vysoko nad hlavami návštěvníků cirkusu v záři reflektorů umístěných pod střechou cirkusového stanu. Po dobu svého výstupu jsou tak odloučené od okolního světa. Daná situace umožnila umělci zasadit ženy do abstraktního prostoru, který neruší žádné motivy z okolí. Vznášejí se v modré ploše, přičemž je ozařuje světlo reflektoru, které na abstrahované scéně vytváří magickou náladu. Na jedné straně Kroha výjev abstrahoval. Zároveň ale ve zdánlivém protikladu jako architekt pomocí rozmístění postav a světelného aranžmá docílil silné hloubkové iluze a zkonstruoval tak reálný trojrozměrný prostor. Dynamické polarity dosáhl i v pojetí postav. Reálné artistky vizuálně přetvořil do podoby soch.
V obraze se prolínají dvě autorova oblíbená témata. Jde o fascinaci cirkusem, která nacházela ohlas i v dílech jeho vrstevníků. Vedle ní hraje důležitou roli Krohovo zaujetí sociálně angažovaného umělce. Kritizoval sociální poměry soudobé společnosti. Ve výrazné míře ho zajímaly problémy mladých žen z dělnických vrstev. Složité postavení na pracovním trhu, případy mimomanželského těhotenství a stigmatizace svobodných matek za ně je dostávaly do složitě situace. Zobrazený výjev provazochodkyň na tenkém laně tak nese symbolický význam mladých chudých žen balancujících nad existenční propastí.
Jiří Kroha (1883 Praha – 1974 Praha)
Vystudoval architekturu na Českém vysokém učení technickém v Praze. I když se ve své profesní dráze primárně zaměřil na architekturu, zásadní roli sehrál i jako malíř, scénograf a interiérový designér. V Praze byl členem SVU Mánes, v Brně Skupiny výtvarných umělců. Výrazně se angažoval jako levicový intelektuál. Působil jako místopředseda architektonické sekce Levé fronty a předseda Svazu socialistických architektů. Roku 1925 byl jmenován profesorem na Vysokém učení technickém v Brně. Za protistátní levicovou agitaci byl v roce 1934 odsouzen a propuštěn. V roce 1937 se znovu ujal funkce profesora na VUT. Po příchodu nacistů v roce 1939 byl opět vyhozen a do roku 1940 vězněn v koncentračních táborech, odkud byl propuštěn ze zdravotních důvodů. V letech 1945-1953 znovu působil jako profesor na VUT, opakovaně i ve funkcích děkana a rektora. V roce 1953 odešel na České vysoké učení technické do Prahy. Vedle bohaté architektonické činnosti vytvářel díla na pomezí teorie architektury a výtvarného umění (Sociologický fragment bydlení, Ekonomický fragment bydlení). V Brně stál u zrodu kulturní revue Horizont. Malířské činnosti se věnoval nejintenzivněji v době, kdy byla jeho profesní činnosti v oblasti architektury do jisté míry utlumena. Největší objem jeho malířských děl tak vznikl v první polovině dvacátých a první polovině čtyřicátých let. V prvních z období jsou ovlivněny především expresionismem, ve druhém surrealismem.