Bohumír Matal (1922 Brno – 1988 Doubravník-Prudká)
Červená klec
1945, olej na plátně
V roce 1945 se po třech letech, které jako totálně nasazený strávil v německých pracovních táborech, Matal znovu zapojil do uměleckého a výstavního života v Brně. Proměnil se i jeho výtvarných styl. Během pobytů v pracovních táborech pro svou osobní potřebu vytvářel surrealistické kresby. V okruhu Skupiny 42 se posunul k městské tematice, která odpovídala proklamované snaze skupiny zachytit mytologii města. Maloval tedy magické výjevy inspirované moderním městem a jeho civilizačním ruchem, v nichž se mísily prvky surrealismu, popisného realismu a abstraktního umění.
Obraz Červená klec pracuje s rozdělením obrazu do dvou prostorových plánů, které byly pro Matala v tomto období typické. V předním plánu se nachází pavlač činžovního domu, kde stojí stůl s ptačí klecí a metronomem doprovázený kytarou opřenou o zeď. Seskupení zdánlivě nesouvisejících předmětů připomene slova „krásné… jako náhodné setkání šicího stroje a deštníku na pitevním stole“ z novely Zpěvy Maldororovy, kterou napsal francouzský prokletý básník Comte de Lautréamont. Dílo zapomenutého básníka objevili francouzští surrealisté a zmíněný úryvek z věty se stal jedním z jejich programových sloganů. K francouzským surrealistům odkazují i samotné motivy klece a metronomu, které ve svých malbách opakovaně využívali. U Matala má ptačí klec ale ještě další význam. Často se objevovala na jeho surrealistických kresbách z doby totálního nasazení. Surrealistický motiv představoval výraz vlastního osudu v pracovním táboře a nemožnosti dosáhnout svobody. Klec s uvězněním ptákem na obraze namalovaném těsně po osvobození symbolizuje připomínku nedávného stavu a faktu, že svoboda není samozřejmostí. Druhý plán obrazu zachycuje město. Jako v dalších Matalových malbách jde o velkoměstskou periférii hustě zastavěnou pavlačovými domy a továrnami. Na rozdíl od předního plánu ji pojal v abstraktnějším duchu. Hustá struktura za sebou se vršících budov připomíná geometrizované tvary rozvržené do dekorativní plošné kompozice.
Bohumír Matal (1922 Brno – 1988 Doubravník-Prudká)
Vystudoval Školu uměleckých řemesel v Brně u profesorů Emanuela Hrbka a Františka Süssera. Za druhé světové války byl totálně nasazen v pracovním táboře. Po osvobození se stal členem Skupiny 42 a organizací Umělecká beseda v Praze a SVU Aleš a Blok výtvarných umělců země Moravskoslezské v Brně. Po nástupu komunistického režimu vstoupil do Svazu československých výtvarných umělců. V době politického tání spoluzaložil v Brně Skupinu 57 a vstoupil do Skupiny Q. Vytvořil více než sedm desítek monumentálních realizací pro architekturu, z nichž více čtyři desítky byly v Brně, mimo jiné nástěnnou mozaiky pro hotel International, obchodní dům Centrum v Brně nebo dřevěné reliéfy pro letiště v Praze-Ruzyni. Vývoj Matalovy tvorby podchycuje proměny hlavní stylové proměny malby té doby. Ve čtyřicátých letech se je díla nesla v duchu surrealismu a městské poetiky, v padesátých letech se v nich odráží jistý příklon ke klasičtější figuraci, v šedesátých letech se posula k abstrakci, nejdříve informelní, později geometrické.