csČeština
Navigation

Archeologický výzkum podzemních prostor Německého domu

Německý dům

Vybudování spolkového domu brněnských Němců

Po předchozích několikaletých jednáních vznikl v roce 1884 Spolek Německý dům („Verein Deutsches Haus“), jenž v roce 1886 od města získal za výhodných podmínek stavební parcelu na dnešním Moravském náměstí. Hlavním iniciátorem stavby Německého domu byl Friedrich Wannieck (1838-1919), zakladatel strojírenské továrny Vaňkovka.

Na stavbu domu byla vypsána architektonická soutěž, v níž zvítězil projekt berlínské architektonické kanceláře Herrmanna Endeho a Wilhelma Böckmanna, pojatý v duchu severoněmecké novorenesance a novogotiky. Většina interiérů vznikala podle návrhů brněnského architekta Germana Wanderleye ve stylu mísícím prvky novobaroka a novorenesance. Náklady na stavbu, která trvala od roku 1888 do roku 1891, byly z velké části zajištěny dobročinnou sbírkou, do níž přispěli nejen bohatí podnikatelé, ale i učitelé, úředníci a další němečtí občané z Brna a celé Moravy.

 

Otevření Německého domu a jeho fungování do roku 1938  

Při příležitosti otevření Německého domu byly ve dnech 17. – 19. května 1891 uspořádány velkolepé slavnosti. Budova se ihned stala středem německého spolkového, společenského a kulturního života v Brně.

Německý dům byl pojímán jako prestižní stavba, která měla všemi svými parametry předčit český Besední dům a ztělesnit tak kulturní význam a výsadní postavení Němců v Brně. Interiéry Německého domu se vyznačovaly značnou monumentálností a na jejich výzdobě se podíleli významní umělci a umělečtí řemeslníci. V budově se nacházely místnosti spolků, knihovna, sál pro vystavování uměleckých děl, restaurace, kavárna a další reprezentativní společenské prostory, mezi nimi vynikal velký slavnostní sál s kapacitou 2000 osob. Celý vnitřek domu i jeho okolí měly odrážet německého ducha a tomu odpovídala i instalace pomníku císaře Josefa II. od sochaře Antona Brenka před průčelím v roce 1892.

Po vzniku Československa se situace brněnských Němců značně změnila, neboť prakticky ihned po převratu ztratili svou dominanci v městské správě. V září 1919 došlo k demonstrativnímu stržení sochy Josefa II., vnímané jako symbol germanizace. Do Německého domu se přesunula většina německých divadelních představení z Městského (dnes Mahenova) divadla, které bylo na většinu dní v týdnu poskytnuto českým souborům. Budova nadále sloužila potřebám řady spolků, z nichž nelze opomenout např. Německou společnost pro vědu a umění. Do 30. let 20. století zůstal každopádně Německý dům otevřeným místem pro německy hovořící obyvatele Brna včetně Židů. Tomu odpovídají také vzpomínky německých pamětníků, v nichž figuruje hlavně jako milé a krásné místo, kde se konalo nepřeberné množství kulturních a společenských akcí – koncertů, divadelních představení, výstav, přednášek, plesů i večírků.

 

Od roku 1938 až po zánik Německého domu

Změna společenských poměrů v Německu a v Rakousku po roce 1930 se postupně promítala i do života německé menšiny v Brně a tím ovlivňovala i život v Německém domě. Stavba, jež měla být výkladní skříní vyspělosti německé kultury, se pomalu, ale jistě stávala baštou primitivního nacismu. Tuto změnu však nenesli špatně jen česky mluvící Brňané, ale i brněnští Němci nesdílející nacionálně socialistický světonázor. Zatímco v roce 1921 měl například spolek Deutsches Haus téměř 2 300 členů, v roce 1938 se tento stav snížil na 1 260.

Po podepsání Mnichovské dohody se budova zahalila do nacistických praporů a na Brňany z něj shlížel portrét Adolfa Hitlera. Z Německého domu se stala základna šířící propagandu nacistické ideologie. Jeho okolí včetně parků na Kolišti a německého korza na Běhounské získalo pro česky mluvící obyvatele auru míst „kam se nechodí“.

Po příchodu válečné fronty na jaře 1945 se Německý dům stal jedním z center odporu. Německou obranu ukončila 26. dubna 1945 dělostřelba vojáků 2. ukrajinského frontu, která budovu velmi těžce poškodila a zapálila. Dům hořel velmi dlouho a vzhledem k tomu, jaký symbol během války představoval, nebylo myslitelné, aby šel kdokoliv požár hasit. Na řadu přišla definitivní likvidace Německého domu zahájená 19. srpna 1945. Odstřel budovy byl předmětem velkého zájmu veřejnosti. Následující odklízení sutin domu prováděli brněnští Němci před tím, než byli vysídleni.

To byl definitivní konec architektonicky cenné budovy, jež měla sloužit jako kulturní a společenský svatostánek německého živlu v Brně, a v podstatě i smutná tečka za sedmisetletou národnostní koexistencí Čechů a Němců v Brně.

 

Archeologický výzkum Německého domu

Při prvotní archeologické sondáži v roce 2021 bylo zjištěno, že po demolici budovy Německého domu jsou na původním místě stále částečně zachovány suterénní prostory a sklepy. Tyto původně sloužily jako skladovací prostory pro provoz místní restaurace a plnily další běžné obslužné funkce, umístěna zde byla např. kotelna a strojovna. Sklepy jsou z velké části zasypány stavební sutí, která je během současného průzkumu vyklízena. Následně bude posouzena statika zbylého zdiva Německého domu a rozhodnuto o jeho dalším osudu.

 

Archeologický a stavebně historický výzkum Německého domu provádí Muzeum města Brna ve spolupráci se společností Archaia Brno z.ú. Průzkum je realizován v rámci akce „Revitalizace veřejného parku na Moravském náměstí“ investora Statutárního města Brna a městské části Brno-střed.

Top