Autor neznámý
Kostýmní kord – dar pro Johanna Georga Metzgera
1663

Výrobce: neznámý (Vídeň)

kované železo, achát, stříbro, polodrahokamy, kožený potah pochvy
celková délka: 83 cm; délka čepele: 63,5 cm; váha 375 g
inv. č. 104113

 

Kostýmní kord má základní tvary civilní zbraně z druhé poloviny 17. století. Jedná se o vývojové stadium staršího rapíru, ale namísto soubojové zbraně jde o bohatě zdobený doplněk určený pro běžné civilní nošení. Absence mušlové záštity, záštitného oblouku a krátká čepel svědčí o tom, že šlo o čestný dar, u kterého se pravděpodobně ani neuvažovalo o praktickém použití. Kord i pochva jsou bohatě zdobeny. Jílec a hlavice rukojeti jsou z achátu, zdobené stříbrem a polodrahokamy, dále navazují krátká ramena záštity zdobená ve stejném stylu. Pochva je potažená černou kůží a na špici je umístěno achátové nákončí se stříbrnou objímkou, osazenou polodrahokamy. Dvoubřitá čepel je od ricassa v celé dolní třetině zdobena florálními motivy, které doplňují dva stylizovaní ptáci a letopočet 1663. Čepel se zužuje do středového hrotu. Tento kostýmní kord byl odznakem vděčnosti císaře za hrdinský čin Johanna Georga Metzgera, který jeho nošením upevňoval status císařova oblíbence a muže s důležitým úřadem.

Johann Georg Metzger
Druhá polovina 17. století byla neklidná doba. Ještě se teprve hojily rány, které celé Evropě uštědřila třicetiletá válka, a už se habsburská monarchie musela potýkat s dalším nepřítelem – osmanskou říší a jejími mnohými spojenci. Do hlavního města osmanské říše – Cařihradu mířila nejedna habsburská diplomatická mise. Členem dvou těchto poselstev byl mladý Johann Georg Metzger. Narodil se do patricijské rodiny ve městě Freiburg (dnes Freiburg im Breisgau), které bylo součástí Předního Rakouska – drobné součásti habsburských držav na území současného Německa. První zmínky o rodu Metzgerů jsou z roku 1614, kdy právě ve Freiburgu umírá Johann Georg Metzger, předek celého rodu pozdějších baronů. Jedním z dalších předků je rovněž Johann Georg Metzger, zemský rada. A právě jemu se v roce 1623 narodil syn, pojmenovaný po otci, Johann Georg Metzger, toho jména už třetí. V budoucnu měl zažít nejedno dobrodružství, aby nakonec spojil svůj život s Brnem a s domem na Orlí ulici č. 16.

O jeho osobním životě před příchodem do Brna toho není mnoho známo, přesto díky různým zdrojům, včetně vlastního rukopisu Johanna Georga si lze mnohé domyslet. Zcela určitě se mu dostalo rozsáhlého vzdělání. Musel to být tedy muž nejen vzdělaný, ale také odvážný a podnikavý. V roce 1648 se stává členem diplomatické výpravy do Konstantinopole (Cařihradu), a to jako doprovod poselstva Johanna Rudolfa Schmida von Schwarzenhorn k Mehmedu IV., který se stal sultánem osmanské říše. Cílem této mise byla obnova mírových ujednání s novým sultánem, sjednaných s jeho předchůdcem. Právě díky Johannu Georgu Metzgerovi jsou o této cestě zaznamenány podrobné informace. Během dlouhé cesty pořizoval kompletní cestovatelské záznamy o cestě diplomatického poselstva. Popsal místa, kterými konvoj procházel, události po cestě, obyvatelstvo a vůbec všechno, co během cesty dokázal vnímat. Dokonce na některých stranách zaznamenal v notách hudbu, která výpravu uvítala v Budíně. Pravděpodobně si osvojil i pro muže ze středu Evropy nezvyklý jazyk – turečtinu, která mu byla v budoucnu velmi užitečná. Předmluva jeho spisu je výmluvná:
„Itinerarium neboli popis cesty z rakouské Vídně do Konstantinopole. Jsou v něm popsány země, města, hrady, zámky, vesnice a jejich obyvatelé, jejich způsoby a kroje, stejně jako audience, návštěvy vyslanců a další věci, které stojí za zmínku. Ve třech různých částech a zdobený několika postavami. Popsal a sestavil Iohann Georg Metzger von Breysach auß dem Breyßgau, iuris utriusque studiosum, anno salutis 1650 etc.

V předmluvě o sobě Johann Georg sám prozradil zajímavou informaci – tituluje se jako student obojího práva, tedy světského i církevního. Avšak po sepsání cestopisu jsou po roce 1650 opět v popisu života Johanna Georga bílá místa. Jestli se vrátil do svého rodného města, nevíme. V roce 1656 se ale usadil v Brně v domě na Orlí 16 a stal se brněnským poštmistrem. Jako ctěný měšťan v důležitém úřadu zasedal v roce 1659 v městské radě a během své funkce byl i primátorem, tedy prvním dočasným předsedou městské rady, jehož pravomoci odpovídaly titulu purkmistra.

Přes veškerou diplomatickou snahu došlo v roce 1663 opět ke konfliktu mezi habsburskou a osmanskou říší. Morava byla postižena opakovanými nájezdy Tatarů – nomádských jezdeckých ozbrojenců a spojenců osmanské říše. V září toho roku pronikly nepřátelské oddíly až do oblasti kolem Brna a nechávaly za sebou brutální spoušť. V zajetí se tehdy ocitlo hodně mladých dívek i chlapců, obyvatelé byli okradeni o zásoby a kdo se postavil na odpor, byl zabit. Nájezd turko-tatarského vojska zastihl Johanna Georga pravděpodobně v Pohořelicích, kde služebně pobýval. Zde byla již od 17. století jedna z poštovních stanic obsluhující trasu Vídeň–Olomouc. Mnoho přímých detailů o této události není známo, ale z nepřímých informací lze rekonstruovat alespoň část příběhu, který se v roce 1663 odehrál. Po předchozím tažení v Uhrách, obléhání Nových Zámků v srpnu 1663 a zběsilém plenění rozsáhlého okolí, kdy některé oddíly měly ohrozit i předměstí Prešpurku (Bratislavy), se části tatarsko-tureckých oddílů dostaly v září až na Moravu. Cílem nepřátelského řádění se stal Hodonín, Lanžhot, Hustopeče, a nakonec i Brno. Nepřátelé prošli právě i kolem Pohořelic a ty se staly zřejmě dějištěm hrdinského činu Johanna Georga Metzgera. Uměl turecky, znal turecké zvyky a při psaní svého pojednání o cestě do Cařihradu načerpal dostatek zkušeností, aby mohl mezi turecké vojáky zapadnout. Obstaral si dostatečně hodnověrný převlek, pronikl přes veškeré hlídky a tábořiště Tatarů i tureckých vojáků a podařilo se mu dostat s informacemi až do Vídně. Stal se tak prvním, který císaře Leopolda informoval o vpádu Turků na Moravu. Císař Leopold I. (1640–1705) neopomněl tento hrdinský čin řádně odměnit. Symbolem této odměny byl bohatě zdobený kord s jílcem z achátu a záštitou ozdobenou stříbrem a vykládanou polodrahokamy. Na čepeli je jako připomínka hrdinství vyznačen rok 1663.

Společenská dráha Johanna Georga Metzgera tím začala stoupat vzhůru. Krom obstarávání poštovního úřadu měl ještě i politickou roli. Byl poslancem moravských stavů a císařovým důvěrníkem. V této roli vedl bohatý společenský život jak v Brně, tak ve Vídni.
Stal se také polním poštmistrem v armádě Raimonda, hraběte z Montecuccoli. Psal se rok 1672, právě vypukla francouzsko-nizozemská válka a habsburská říše se postavila na stranu Nizozemí proti hrozící francouzské velmocenské hegemonii. Tuto pozici Metzger vykonával ale pouze rok, aby se pak vrátil do Brna na svůj post poštmistra. Za své služby získal od císaře i diplom, datovaný 9. září 1690, kterým vstoupil do rytířského stavu a mohl právoplatně a dědičně používat titul von Metzburg. Ani o jeho osobním životě toho není mnoho známo. Se svojí ženou Annou von Masy měli syna Karla Josefa. Ten pokračoval v otcově dráze na úřadě poštmistra a za svoji diplomatickou službu získal titul barona. Některé zdroje uvádí i dalšího syna Johanna Georga. Johann Georg Metzger von Metzburg se dožil úctyhodného věku 75 let, umírá roku 1698. Pohřben byl na hřbitově u sv. Jakuba a jeho hrob zdobil působivý barokní náhrobek, přenesený po zrušení hřbitova do chrámu sv. Jakuba, kde je doposud.

Dům na Orlí 16
Ulice Orlí je jednou z nejstarších brněnských ulic, přestože svůj název během historie několikrát změnila. Až do 16. století se nazývala podle brány, do které ústila – tedy Měnínská (platea Menesensis nebo též ante portam Menesensem, v 16. století Mensergasse). V 17. století došlo ke změně názvu na Postgasse, a to s umístěním poštovního úřadu. V roce 1770 se objevuje název Obere (Horní) Mentzergasse a Untere (Dolní) Mentzergasse. Od roku 1824 nesla ulice název Schwarzadlergasse, který by se dal přeložit jako Černoorelská, což odkazuje na hostinec „U Černé orlice“, který tu býval již od počátku 17. století. Měl výbornou pověst, prý si ho dokonce oblíbil i císař Josef II. V roce 1867 se Schwarzadlergasse změnila na Adlergasse (Orlí), hostinec ale tou dobou už zanikl.

Kromě hostince tedy ulice Orlí proslula i první brněnskou poštou. Ta zde podle písemných zmínek sídlila v domě č. 16 od roku 1623. Dnes je tento dům ukrytý ve dvorním traktu, ale jinak si zachoval svůj původní ráz. Historie domu je ale starší. Původně středověký dům, který snad patřil šlechtickému rodu Pernštejnů, kupuje roku 1569 Tomáš Jordán z Klausenburku. Byl to velmi vzdělaný muž, který studoval filozofii na univerzitě ve Wittenbergu, poté medicínu, matematiku a historii na univerzitě v Paříži. Dále studoval na univerzitách v Montpellier a ve Valence, kde získal titul doktora medicíny. Následně prošel většinou slavných a na medicínu zaměřených univerzit v Boloni, v Pise, v Římě a ve Vídni.
Císař Maxmilián II. jmenoval Tomáše Jordána z Klausenburku polním lékařem, působícím ve válečných konfliktech, což přispělo k jeho lékařskému vědění o přenosných chorobách a stal se tak autorem i několika lékařských traktátů. Nakonec byl zvolen moravskými stavy zemským lékařem – fyzikem. Byl prvním, který tento úřad zastával a bádal mimo jiné také v oblasti minerálních vod a pramenů na Moravě a jejich užívání při léčbě. Téměř desetiletý výzkum pak shrnul v knize věnované všem stavům a obyvatelům Markrabství moravského. Zemřel v roce 1586. Jeho dům na Orlí 16 s vnitroblokem tehdy tvořil poměrně rozsáhlý a funkční komplex. Ve dvoře byl prostor pro ustájení a zaopatření koní i poštovních povozů.
Komu patřil dům až do onoho roku 1623, kdy tu byl zřízen poštovní úřad, nevíme. Pravděpodobně střídal často majitele a neměl jednoznačnou funkci. Po příchodu Johanna Georga Metzgera vstoupil zdejší poštovní úřad do své nové a slavné éry. V polovině 18. století byl dům opět prodán a pošta zde sídlila do roku 1774. Stavba pak postupně chátrala a teprve v nedávné minulosti ji zachránila kompletní rekonstrukce.

Tomáš Koch, Radim Dufek

...

Kostýmní kord – dar pro Johanna Georga Metzgera
Výrobce: Neznámý (Vídeň) 1663

...

Ulice Orlí, pohled směrem k Měnínské bráně (dům č. 16 zcela vpravo), kolem 1900

...

Barokní náhrobek Johanna Georga Metzgera, kostel sv. Jakuba v Brně, 2022