Povlak na polštář s výšivkou
přelom 19. a 20. století

lněné plátno, kombinovaná výšivka
78 × 72 cm
inv. č. 36501 (získáno před rokem 1984)

 

Povlak na polštář s bohatou florální výšivkou, využitý zřejmě v některém z pokojů Německého domu sloužících k ubytování hostů, personálu nebo správce domu.

...

Povlak na polštář s výšivkou, přelom 19. a 20. století
Povlak na polštář s bohatou florální výšivkou, využitý zřejmě v některém z pokojů Německého domu sloužících k ubytování hostů, personálu nebo správce domu

 


 

Pozvánka na masopust
17. 2. 1900

papír
27 × 27 cm
inv. č. 107563

 

Pozvánka na masopust, pořádaný 17. února 1900 Brněnským mužským pěveckým spolkem ve všech sálech Německého domu. Téma bylo zaměřeno futuristicky na „Brno v roce 2000“ a tomu odpovídá i výtvarné ztvárnění pozvánky, kterou bylo možno složit do neobvyklého trojúhelníkového tvaru. Adresátem byl dle textu na obálce známý brněnský fotograf Josef Kunzfeld.

Pořadatel masopustní slavnosti – Brněnský mužský pěvecký spolek (Brünner Männergesangverein) – vyvíjel činnost již od roku 1861 a patřil tak k nejstarším spolkům v Brně. Členství v něm bylo prestižní záležitostí i pro příslušníky městské honorace, například brněnský starosta Gustav Winterholler byl dokonce dlouholetým předsedou tohoto spolku. Na rozdíl od řady podobných sdružení byl spolek – především zásluhou svého dlouholetého sbormistra Otto Kitzlera – schopen interpretovat i náročná hudební díla.

Příběh Německého domu – cesta k vybudování centra brněnských Němců
Brno bylo v 19. století bouřlivě se rozvíjejícím průmyslovým městem a jako takové zažívalo stálý demografický růst. Zároveň plnilo i roli zemské metropole Moravy s řadou samosprávných institucí, státních úřadů a soudů. Stejně jako ostatní středoevropská města nebylo ani Brno v 19. století národnostně jednolité. Starousedlé měšťanstvo i podnikatelské špičky byly většinou německé, některá předměstí se ale vyznačovala početnějším zastoupením českého obyvatelstva. Důležitý prvek představovali Židé, kteří se tehdy zpravidla pokládali za součást německé jazykové a kulturní komunity. Ačkoliv se většina Brňanů až do první světové války hlásila k německé „obcovací řeči“, velmi rozšířená byla mezi nimi dvojjazyčnost.
Myšlenky na vybudování českého a německého spolkového domu se v Brně objevily zhruba na konci šedesátých let 19. století, v období rychlého rozmachu spolkového života. Zatímco brněnským Čechům se podařilo tento cíl uskutečnit již v roce 1873, kdy došlo k slavnostnímu otevření Besedního domu, Němci si na realizaci svého Německého domu museli počkat ještě téměř dalších dvacet let. Mezi hlavními důvody, proč jeho stavba začala tak pozdě, je třeba uvést skutečnost, že Němci nepociťovali tak silně potřebu centralizovat své aktivity na jednom místě, protože měli tehdy řadu míst, kde se mohli scházet. Na své straně měli i vedení radnice, s jejíž podporou mohly německé spolky počítat.

Při prvních dvou pokusech o zřízení německého spolkového domu v Brně v šedesátých a sedmdesátých letech 19. století, vzešlých z okruhu členů pěveckého spolku Männergesangverein, nebyl ještě nacionalismus na Moravě tak vyhrocený. V osmdesátých letech se však situace změnila, neboť pocit neotřesitelného postavení Němců vystřídal pocit ohrožení a dosud celkem pokojný vztah obou národností se stával stále více konfliktním. Proto se také teprve třetí pokus mohl opřít o klíčový faktor – podporu německých továrníků a nejbohatších vrstev brněnských měšťanů, kteří projekt vzali za svůj. Iniciátorem stavby Německého domu se stal Friedrich Wannieck (1838–1919), zakladatel strojírenské továrny Vaňkovka, který kolem sebe v roce 1882 zformoval skupinu podnikatelů ochotných pomoci k uskutečnění tohoto záměru. V roce 1884 se dosud neformální skupina podporovatelů domu přetvořila na Spolek Německý dům (Verein Deutsches Haus), jenž v roce 1886 od města získal za výhodných podmínek stavební parcelu v prostoru „Am Kiosk“ na dnešním Moravském náměstí. 

Na stavbu domu byla vypsána architektonická soutěž, v níž zvítězil projekt berlínské architektonické kanceláře Herrmanna Endeho a Wilhelma Böckmanna, pojatý v duchu severoněmecké novorenesance a novogotiky. Většina interiérů vznikala podle návrhů brněnského architekta Germana Wanderleye ve stylu mísícím prvky novobaroka a novorenesance. Náklady na stavbu, která trvala od roku 1888 do roku 1891, byly z velké části zajištěny dobročinnou sbírkou, do níž přispěli nejen bohatí podnikatelé, ale i učitelé, úředníci a další němečtí občané z Brna a celé Moravy.

Otevření Německého domu a jeho fungování do roku 1938 
Německý dům byl vnímán jako prestižní stavba, která měla všemi svými parametry předčit český Besední dům a ztělesnit tak kulturní význam a výsadní postavení Němců v Brně. Příznačné bylo jeho hodnocení v dobovém německém tisku, který jej pateticky oslavoval jako „mocný hrad, útočiště německého smýšlení, německé kultury, věčný pomník nejkrásnějších občanských ctností“ či jako srdce německého života na Moravě.

Při příležitosti otevření Německého domu proběhly ve dnech 17.–19. května 1891 velkolepé slavnosti, jejichž vrcholem bylo položení posledního stavebního kamene za účasti brněnského starosty Gustava Winterhollera a několika poslanců Říšské rady ve Vídni.
Interiéry stavby se vyznačovaly značnou monumentálností a na jejich výzdobě se podíleli významní umělci a řemeslníci. V přízemí se kromě velké vstupní haly nacházely místnosti spolků Deutsches Haus (Německý dům) a Mährischer Gewerbeverein (Moravský živnostenský spolek), restaurace a kavárna, v prvním patře byly umístěny hlavně reprezentativní společenské prostory. Mezi nimi vynikal velký slavnostní sál s kapacitou 2000 osob, v němž byly mimo jiné instalovány varhany s 4000 píšťalami, největší v Brně, od firmy bratří Riegerů z Krnova. Druhé patro bylo z větší části vyhrazeno německým spolkům a nechyběly zde ani výstavní sály a knihovna. Celý dům i jeho okolí měly odrážet německého ducha a tomu odpovídala i instalace pomníku císaře Josefa II. od sochaře Antona Brenka před průčelím v roce 1892 a umístění soch germánských králů a královen od sochaře Carla Wolleka ve foyer o několik let později.  Německý dům se záhy po svém otevření stal středem německého spolkového, společenského a kulturního života v Brně. Vedle výše zmíněných spolků se zde usídlila i řada dalších sdružení, např. Deutscher Club (Německý klub), Deutscher Journalisten- und Schriftstellerverein (Spolek německých novinářů a spisovatelů), Deutsche Volksbücherei (Německá lidová knihovna), Deutsche Lesehalle (Německá čítárna) či stolní recesistická společnost Schlaraffia Bruna.

Po vzniku Československa se situace brněnských Němců značně změnila, neboť prakticky ihned po převratu ztratili svou dominanci v městské správě, a zvláště po vytvoření tzv. Velkého Brna na jaře 1919 se dostali do výrazně minoritního postavení. V září 1919 došlo dokonce k demonstrativnímu stržení sochy Josefa II., vnímané jako symbol germanizace. Pocit nejistoty a ohrožení Němců vedl k jejich ještě většímu semknutí kolem Německého domu, jenž nyní byl jejich hlavním záchytným bodem ve stále více českém Brně.

Za první republiky se do Německého domu přesunula většina německých divadelních představení z Městského (dnes Mahenova) divadla, které bylo na většinu dní v týdnu poskytnuto českým souborům. Ve dvacátých a třicátých letech sloužil dům potřebám řady spolků, z nichž nelze opomenout např. Německou společnost pro vědu a umění (Deutsche Gesellschaft für Wissenschaft und Kunst). V Německém domě, který byl před první světovou válkou spjatý zejména s politiky z německých liberálních a nacionálních kruhů, sídlilo v meziválečném období i vedení různých spolků zastupujících zájmy Němců v republice, jako byl Svaz Němců jižní Moravy (Bund der Deutschen Südmährens).

Přestože od třicátých let sílily v německých spolcích v návaznosti na dění v Německu nacionalistické tendence a rozšiřoval se vliv nacistické ideologie, zůstal v době Rakouska-Uherska i po většinu své existence za první republiky Německý dům otevřeným místem pro německy hovořící obyvatele Brna včetně Židů. Tomu odpovídají také vzpomínky německých pamětníků, v nichž figuruje hlavně jako milé a krásné místo, kde se konalo nepřeberné množství kulturních a společenských akcí – koncertů, divadelních představení, výstav, přednášek, plesů i večírků.   

Od roku 1938 až po zánik Německého domu
Změna společenských poměrů v Německu a v Rakousku ve třicátých letech se postupně promítala i do života německé menšiny v Brně a tím ovlivňovala také život v Německém domě. Stavba, jež měla být výkladní skříní vyspělosti německé kultury, se pomalu, ale jistě stávala baštou primitivního nacismu. Tuto změnu však nenesli špatně jen česky mluvící Brňané, ale i brněnští Němci nesdílející nacionálně socialistický světonázor. Zatímco v roce 1921 měl například spolek Deutsches Haus téměř 2300 členů, v roce 1938 se tento stav snížil na 1260. V březnu 1938 zanikl divadelní spolek Brünner Deutscher Theaterverein a v lednu 1939 i kulturní a humoristický spolek Schlaraffia. Ve vedení spolků byli nahrazeni humanisté, jako například Hugo Iltis, přesvědčenými nacisty.

To se také odrazilo v programu akcí v Německém domě. Přibývalo přednášek na téma rasy či germánského osídlení Moravy, hudba i divadlo se hrály hlavně od ideologicky nezávadných německých autorů. Po roce 1938 se zde etablovali nacisté, a právě odtud se vedla i nacistická propaganda, kterou zaštiťoval například budoucí starosta Brna a člen SS Oskar Judex. Celá situace postupně vygradovala v březnu 1939, kdy Německý dům sehrál v událostech 15. března pro nacisty důležitou roli. Nacházelo se zde velení ordnerů, kteří obsadili důležité úřady ve městě ještě před tím, než do Brna dorazil wehrmacht. Právě v Německém domě vítali zástupci brněnských nacistů štáb německého vojska a ten byl zde i improvizovaně umístěn. Po obsazení zbytku republiky a vzniku Protektorátu Čechy a Morava byla fasáda domu „ozdobena“ velkou svastikou, portrétem Adolfa Hitlera a nacistickými prapory.

Během celého trvání protektorátu až do konce války se z Německého domu stal symbol nacismu. Jeho okolí včetně parků na Kolišti a německého korza na Běhounské ulici získalo pro české obyvatele auru míst, „kam se nechodí“. Mohly za to i časté pochody členů Hitlerjugend s nacistickými symboly, kteří vyráželi do města právě od Německého domu.

Když se přiblížil konec války a s ním i fronta, byl Německý dům poprvé zasažen při bombardování 20. listopadu 1944 a pak, když se 26. dubna 1945 bojovalo o střed města, se stal jedním z center odporu. Ten však ukončila dělostřelba vojáků 2. ukrajinského frontu, která stavbu velmi těžce poškodila a zapálila. Dům hořel velmi dlouho a vzhledem k tomu, jaký symbol během války představoval, nebyla vůle oheň hasit. V parku před Německým domem poté vzniklo improvizované pohřebiště sovětských vojáků, kteří v bojích o střed města padli. Po přenesení ostatků rudoarmějců na Ústřední hřbitov bylo rozhodnuto o definitivní likvidaci celého objektu. Jeho odstřelení 19. srpna 1945 neušlo velkému zájmu a fotografování. Symbolickým aktem se stalo také odklízení sutin domu brněnskými Němci, kteří byli poté vysídleni. To byl definitivní konec architektonicky cenné budovy, jež měla sloužit jako kulturní a společenský svatostánek německého živlu v Brně, a v podstatě i smutná tečka za sedmisetletou národnostní koexistencí Čechů a Němců v Brně.

V desetiletích, která následovala, se o Německém domě hovořilo maximálně v souvislosti s nacismem a připomínání jiných stránek jeho historie bylo považováno za nežádoucí. Příznivější pohled na něj zůstal jen ve vzpomínkách německých pamětníků, kteří museli v drtivé většině Brno po válce opustit. V posledních letech se sice přístup veřejnosti k německé složce brněnské historie do značné míry změnil, ve sbírkách brněnských paměťových institucí se nicméně připomínky Německého domu vyskytují pouze sporadicky. Výjimkou jsou jen fotografie a pohlednice, jichž se zachovalo relativně dost. K nečetným památkám na Německý dům patří i několik předmětů uchovávaných v Muzeu města Brna.

Unikátní příspěvek k historii stavby přinesl v roce 2020 archeologický výzkum v prostoru Moravského náměstí, při němž byla objevena část původních sklepů Německého domu včetně nálezů, jako jsou například skleněné lahve od vína s vinětami „Deutsches Haus“, sklenice či plechové nádoby.

Pavel Košťál, Martin Samson

 


 

...

Friedrich Wannieck (1838-1919)
Brněnský podnikatel a průmyslník, iniciátor stavby Německého domu

...

Hlavní průčelí Německého domu s pomníkem císaře Josefa II., přelom 19. a 20. století

...

Interiér Německého domu

...

Torzo Německého domu před odstřelením, srpen 1945