Jošt Lucemburský, moravský král nekrál

Výstava je koncipována jako intervence do stálé expozice muzea „Od hradu k pevnosti“, která prezentuje středověký stavebně historický vývoj Špilberku. Výstava je zaměřena na prezentaci nejvýznamnější osobnosti moravské větve lucemburské dynastie – římského krále Jošta Moravského a jeho vliv na politické dění ve 14. století.

Intervence je k vidění na hradě Špilberku v přízemí v expozici Od hradu k pevnosti

 Jošt Lucemburský

Nejvýznamnější osobností moravské větve dynastie Lucemburků byl jednoznačně markrabě Jošt. Ovlivnil dění ve střední Evropě na přelomu 14. a 15. století a jeho ambiciózní politika jej vynesla do čela Svaté říše římské. Titul krále si ale dlouho neužil: od zvolení zbývaly do jeho smrti pouhé čtyři měsíce. Samotné volby se navíc nezúčastnil a nestihl být ani korunován – Jošt byl zkrátka král nekrál. Dodnes se na Jošta pohlíží rozporuplně. Přesto ale jde o mimořádně úspěšného politika a posledního samostatného vládce Moravy.

Kdo byl Jošt Lucemburský

Jošt se narodil v roce 1354. Jeho otcem byl moravský markrabě Jan Jindřich, bratr Karla IV., matkou Markéta Opavská. Studoval mimo jiné pod vedením pražského arcibiskupa Jana Očka z Vlašimi, už od svých 10 let se účastnil diplomatických jednání spolu se strýcem Karlem IV. a otcem Janem Jindřichem, čímž získával cenné zkušenosti a obratnost ve věcech politických. Stal se ctižádostivou a ambiciózní osobností, dokázal těžit ze sporů bratranců Václava a Zikmunda. Válčil se svým mladším bratrem Prokopem, který dokonce v Joštově zajetí zemřel. Jošt se stal později i markrabětem braniborským a říšským kurfiřtem a v závěru života i římským králem. Neměl ale dědice – po smrti přešel titul moravského markraběte na Václava IV. a tím se natrvalo svázal s titulem českého krále.

 Jošt, obratný politik a diplomat

Jošt převzal Moravu po vládně otce Jana Jindřicha jako hospodářsky silnou a stabilní. Se zhoršujícími se poměry v království byl ale Jošt nucen dělat riskantní rozhodnutí. Často měnil za území značnou hotovost, aby si zajistil politickou moc a prestiž oproti svým konkurentům, i z řad vlastní rodiny. Jošt vynikal jako cílevědomý markrabě, politik a finančník. Kvůli konfliktům, které musel řešit, je ale možné jej považovat i za schopného válečníka. Když například Zikmund uvěznil krále Václava, Jošt se mu vydal na pomoc. Podle antropologických výzkumů však Joštovy kosterní pozůstatky nenesou stopy násilí ani bojového opotřebení.

 Brno jako markraběcí sídlo

Za vlády moravských markrabat město Brno vzkvétalo. Když Karel IV. uděloval bratru Janu Jindřichovi Moravu v léno, za sídlo markraběcího dvora bylo zvoleno právě Brno – už tehdy bylo hospodářsky natolik silné, aby uneslo tíhu vydržování dvora, mělo vysokou úroveň správy a čile obchodovalo nejen v rámci zemí Koruny české, ale i se zahraničím. Moravská markrabata Jan Jindřich a Jošt v Brně sídlili 61 let. Počátečním provizorním sídlem byl Alramův dvorec, pro potřeby dvora se upravoval areál mincovny na dnešním Dominikánském náměstí, reprezentačním vladařským sídlem se za Joštovy vlády po úpravách stal hrad Špilberk.  Za vlády Lucemburků Brno postupně získalo 28 hospodářských a politických privilegií, panoval čilý stavební ruch a pozvedla se i místní hmotná kultura. Od poloviny 14. století jsou šlechtické i měšťanské domy vytápěny zdobenými kachlovými kamny, u stolů se již běžně používají skleněné nádoby. Množství archeologických nálezů dokládá nebývalý rozkvět Brna právě za lucemburské éry.