Jiří Kroha (1883 Praha – 1974 Praha)
Hraje komediantům
1943, olej na plátně
Po propuštění z koncentračního tábora v roce 1940 se Kroha stáhl v Brně do ústraní. Neměl žádné architektonické zakázky. Plně se proto soustředil na malbu, které se od poloviny dvacátých let prakticky nevěnoval. První polovina čtyřicátých let se tak stala dobou, kdy vzniklo největší množství autorových maleb. Obrazy ale veřejně nevystavoval a dělal je pro svou osobní potřebu. Jeho obrazy odpovídaly širokému proudu imaginativního umění, který ve třicátých letech výrazně zasáhl i Československo. Nejznámějším směrem byl surrealismus. Krohovu malířskou tvorbu první poloviny čtyřicátých let lze označit za surrealistickou ve smyslu umění zachycujícího motivy ze snů a uvolňujícího přísnou rozumovou kontrolu zpracovaného námětu. Po formální stránce se ale Kroha se stylem surrealistů míjel. Po výtvarné stránce jeho obrazům dominují postupy neoklasicismu a doznívajícího kubismu. Vzhledem k umělcově primární profesi architekta představuje důležitou složku jeho kompozic objemové řešení prostoru. Spojující rys maleb tvoří temná nálada.
Obraz Hraje komediantům zachycuje cirkusové téma, s nímž ve svých malířských dílech z doby nacistické okupace často pracoval. Cirkus představoval oblíbené téma evropského malířství i literatury už od konce 19. století. Sloužil jako inspirace umělcům, kteří viděli různé podněty, od světa nespoutané fantazie přes zdroj bizarních burleskních motivů až po sociální téma. Jako sociální téma byl atraktivní především pro levicové umělce, kdy ho například Karel Teige vnímal jako cenově dostupné umění pro široké lidové masy. Na Krohově obraze dostává charakter ponurého panoptikálního světa, kdy se ze tmy k divákovi blíží monstrózní postavy a i v kontrabasech opřených o zeď lze pozorovat tvary lidských postav. Akrobati se blíží k zády obrácené sedící mužské postavě, která je jako legendární Krysař vábí hrou na píšťalu. Krysaře připomene také klobouk, který má muž na hlavě. Na noze žongluje velkým míčem, který může připomínat zeměkouli. Před divákem se tak otevírá snový výjev, který jako noční můra přináší symboliku světa, který vlivem diktátorů zešílel a vymkl se z racionálních kolejí.
Kroha na obraze jako avantgardní architekt buduje dynamický trojrozměrný prostor. Odvážná geometrická perspektiva založená na ubíhajících přímkách obrysů zdí, které svírají ostré úhly, vytváří dramatický prostorový efekt. Pištec plní vedle svého symbolického významu také důležitou kompoziční roli. Slouží jako repusoárová postava, tedy postava, která svým umístěním v popředí zvyšuje dojem prostorové hloubky.
Jiří Kroha (1883 Praha – 1974 Praha)
Vystudoval architekturu na Českém vysokém učení technickém v Praze. I když se ve své profesní dráze primárně zaměřil na architekturu, zásadní roli sehrál i jako malíř, scénograf a interiérový designér. V Praze byl členem SVU Mánes, v Brně Skupiny výtvarných umělců. Výrazně se angažoval jako levicový intelektuál. Působil jako místopředseda architektonické sekce Levé fronty a předseda Svazu socialistických architektů. Roku 1925 byl jmenován profesorem na Vysokém učení technickém v Brně. Za protistátní levicovou agitaci byl v roce 1934 odsouzen a propuštěn. V roce 1937 se znovu ujal funkce profesora na VUT. Po příchodu nacistů v roce 1939 byl opět vyhozen a do roku 1940 vězněn v koncentračních táborech, odkud byl propuštěn ze zdravotních důvodů. V letech 1945-1953 znovu působil jako profesor na VUT, opakovaně i ve funkcích děkana a rektora. V roce 1953 odešel na České vysoké učení technické do Prahy. Vedle bohaté architektonické činnosti vytvářel díla na pomezí teorie architektury a výtvarného umění (Sociologický fragment bydlení, Ekonomický fragment bydlení). V Brně stál u zrodu kulturní revue Horizont. Malířské činnosti se věnoval nejintenzivněji v době, kdy byla jeho profesní činnosti v oblasti architektury do jisté míry utlumena. Největší objem jeho malířských děl tak vznikl v první polovině dvacátých a první polovině čtyřicátých let. V prvních z období jsou ovlivněny především expresionismem, ve druhém surrealismem.