Historie na kopci

Sídlo moravských markrabat

Ve 14. a na začátku 15. století sloužil Špilberk jako sídelní hrad moravských markrabat z rodu Lucemburků. Jednak mladšího bratra Karla IV.  Jana Jindřicha a především jeho syna, Jošta Lucemburského (Moravského), který na hradě pobýval až do své smrti r. 1411. Jošt byl jedním z nejvýznamnějších moravských politiků, protože v rámci své kariéry dosáhl až na titul římského krále. Po vymření lucemburské markraběcí větve r. 1411 začal hrad sloužit jako vojenská pevnost spravována purkrabími, která sehrála svoji roli i v husitských válkách a to konkrétně mezi českým králem Jiřím z Poděbrad a uherským králem Matyášem Korvínem. V následujících letech poklesl nejen vojenský význam hradu, ale i zájem panovníků na jeho údržbu. Roku 1560 přešel Špilberk do vlastnictví města Brna. Hrad spravoval městský úředník a nacházela se zde nevelká vojenská posádka. V důsledku špatného stavu hrad r. 1578 dokonce vyhořel.

TIP: Více o Joštovi Lucemburském a nejstarších dějinách Špilberku se můžete dozvědět v expozici Od hradu k pevnosti.

Zemská pevnost

Klíčovou roli sehrál Špilberk během Třicetileté války. Protože se někteří moravští stavové přidali k českému stavovskému povstání, byli někteří z nich za trest uvězněni právě tady na hradě. V důsledku toho byl hrad r. 1621 Ferdinandem II. (1578 - 1637) městu zkonfiskován. V létě roku 1645 Špilberk pod vedením Jacoba George Ogilvyho (1605 - 1661) přes svůj chatrný stav odolal tříměsíčnímu obléhání mnohonásobné švédské přesily a významně tak přispěla k obratu ve válce.

TIP: Více o obléhání města Brna švédskými vojsky se dozvíte v prohlídkovém okruhu Bastion -opevnění.

TIP: Více o obléhání města Brna švédskými vojsky se můžete dozvědět v expozici Brno na Špilberku.

Císař si uvědomoval strategickou důležitost Špilberku, a proto do jeho rekonstrukce investoval nemalé prostředky. V následujících sto letech byl postupně pod vedením vojenského inženýra Pierra Philippa Bechade de Rochepina  přebudován na mohutnou barokní pevnost. Ve 40. letech 18. století byly do dvou bočních hradních příkopů vestavěny kasematy, které v době panování císaře Josefa II. (vládl v letech 1780 - 1790) vešly do dějin jako jeden z nejtvrdších žalářů habsburské monarchie. V polovině 18. století si na Špilberku (Ne v kasematech, ale v budově, která stála v zadním příkopu) odpykával svůj doživotní trest, během kterého ve zdejší věznici i zemřel, plukovník Franz von Trenck .

TIP: Více o vězeňství na Špilberku se dozvíte v prohlídkovém okruhu Kasematy - věznice.

Přestože byla zdejší věznice určena především pro kriminální vězně odsouzené k mnohaletému vězení a doživotí, tak od 90. let 18. století jsme byli přiváženi i vězňové, které bychom mohli nazvat politickými.  Na podzim roku 1795 celkem 15 tzv. uherských jakobínů v čele s Ferencem Kazinczym. Faktický konec pevnosti nastal při druhé návštěvě císaře Napoleona I. Bonaparta (1769 - 1821) a následné okupaci města Brna roku 1809. Napoleon tehdy nařídil francouzským ženistům zlikvidovat strategické části Špilberku: několik bastionů (např. Jihozápadní), zasypat zdejší studnu a zničit zbrojnici, která stála na velkém nádvoří. Špilberku pak byl oficiálně odebrán status pevnosti roku 1820.

 

Žalář národů

Téhož roku byla bývalá pevnost předána do civilní správy a na dalších více než třicet let začala sloužit vězeňským účelům. Mezi prvními z vězňů (můžeme je nazvat politickými) byli na počátku 20. let 19. století tzv. italští karbonáři a členové hnutí Mladá Itálie. Asi nejznámějším z nich byl básník Silvio Pellico, který po propuštění sepsal své vzpomínky na zdejší vězení v knize „Mé žaláře “. Nejpočetnější národní skupinou (téměř 200 mužů) byli polští revolucionáři, zejména účastníci krakovského povstání proti rakouské nadvládě roku 1846. Jeden z nich, Henryk Bogdański , podobně jako Pellico, zúročil své zkušenosti se špilberským žalářem v knize „Polský revolucionář na Špilberku “. Ještě před tím, než byla civilní věznice císařem Františkem Josefem I. r. 1855 zrušena, obýval jednu z vězeňských cel i známý kriminálník Václav Babinský.
 

TIP: Více o vězeňství na Špilberku se dozvíte v expozici Špilberk – Žalář národů.

 

Kasárna několika armád

V následujících téměř sto letech (1858 - 1960) obsadilo Špilberk opět vojsko. Sloužil jako kasárenský objekt s kapacitou asi 500 vojáků hned několika armádám: rakousko – uherské, československé, německé a po druhé světové válce opět československé. V roce 1862 byl Špilberk předán do vlastnictví města Brna s tím, že na jeho svazích bude založený veřejný park. Mezi významné události v této době patří bezpochyby zpřístupnění špilberských kasemat a rozhledny veřejnosti roku 1880. Díky tomu se kasematy staly do dnešních dnů nejen nejnavštěvovanější částí hradu, ale konají se zde také nejstarší, kontinuální komentované prohlídky na území města Brna. V letech první a především na počátku druhé světové války sloužil opět vězeňským účelům. V letech 1939 - 1941 byl výrazně zrekonstruován pro kasárenské účely Wehrmachtu (německé branné moci). Špilberk byl prezentován jako moravský markraběcí falc barbarosovského typu, respektive manské sídlo německých rytířů: vzorů pro německé vojáky. Některé prvky z této doby můžeme vidět dna hradě do dnešních dnů.
 

Muzeum města Brna a národní kulturní památka

Po druhé světové válce využívala Špilberk československá armáda. V roce 1960 se na hrad stěhuje Muzeum města Brna, které zde instaluje svoji první expozici ve stejném roce, kdy se stává Špilberk národní kulturní památkou - 1962. Od 60. let 20. století probíhaly na Špilberku další stavební úpravy, především pro účely muzea. Jednalo se také o odstranění většiny německých úprav z doby druhé světové války. Od 80. let 20. století probíhá generální rekonstrukce Špilberku. Její předposlední část byla dokončena v r. 2020 opravou a zpřístupněním bývalých vodojemů ve východním bastionu, kde byla instalována expozice „Chrám kamene“.
 

TIP: Více se o vodojemech a expozici Chrám kamene dozvíte na prohlídkovém okruhu Vodojemy na Špilberku.