• Průvodce TO JE: Židovské Brno

    Židé byli a jsou součástí brněnské historie. Významným způsobem se podíleli na rozvoji města a utvářeli jeho podobu. Stopy zmizelého i současného židovského Brna, ale i osobnosti z řad brněnských Židů, přibližuje nový průvodce, kterého vydává Turistické a informační centrum města Brna. Na jeho vzniku se podíleli také pracovníci Muzea města Brna, z muzejního archivu navíc pochází několik fotografií, které jsou v průvodci zahrnuty. Jeho součástí jsou i dva objekty, které muzeum spravuje – hrad Špilberk a vila Tugendhat.

    Na hradě Špilberku byli na počátku války shromažďováni vězni, mezi nimi i Židé (např. architekt Otto Eisler, autor synagogy Agudas Achim). Umučeným brněnským Židům je zde také věnována pamětní deska ve stálé expozici „Žalář národů“.

    Vila Tugendhat souvisí s příběhem jedné brněnské židovské rodiny. Pro novomanžele Tugendhatovy ji navrhl Ludwig Mies van der Rohe. Otec paní Grety Tugendhat, bohatý průmyslník Alfred Löw-Beer, mladému páru věnoval pozemek a především neomezený rozpočet. Díky tomu vznikla stavba, která je ikonou moderní architektury.

    I další místa v průvodci mají souvislost s muzeem či se Špilberkem. Např. fragmenty z výzdoby středověké Židovské brány jsou k vidění na Špilberku ve stálé expozici „Brno na Špilberku“ o historii města. Náhrobky ze středověkého židovského hřbitova jsou uloženy v muzejním depozitáři. Na současném židovském hřbitově v Brně je pochován mimo jiné Heinrich Gomperz, jehož umělecká sbírka stála u počátku vzniku Muzea města Brna.

    Průvodce připomíná i několik architektů, jejichž díla přibližuje stálá expozice „O nové Brno“ na hradě Špilberku. Jsou jimi Ernst Wiesner, Otto Eisler, Endre Steiner a Heinrich Blum. Průvodce „TO JE: Židovské Brno“ je k dostání v infocentrech TICu, na pokladnách Špilberku a vily Tugendhat i na pokladnách dalších zahrnutých veřejných objektů.
    Online k nahlédnutí zde

  • Vize modernosti: Rudolf Sandalo

    Fotografické dílo Rudolfa Sandala patří k nejcennějším konvolutům v architektonické sbírce Muzea města Brna. Jeho snímky jsou nejen výjimečnými doklady meziválečné architektury v Československu, ale také vynikající úrovně její fotografické dokumentace. Často byly publikovány v tehdejším domácím a zahraničním odborném tisku i ve společenských žurnálech. Sandalovy fotografie vily Tugendhat proslavily tuto ikonu architektury 20. století po celém světě. Jméno Rudolfa Sandala tak bylo známé, jeho osobnost a životní osudy však zůstávaly zahaleny tajemstvím. Studium pramenů přineslo nečekaná zjištění a rozkrylo tak Sandalův složitý životní osud. Monografie v česko-anglické mutaci přináší vůbec poprvé příběh umělce, jehož dílo se řadí k zásadním hodnotám v dějinách světové fotografie 20. století.

    V r. 1901 založil v Brně Rudolf Sandalo st. Atelier de Sandalo, zaměřený na portrétní fotografii se specializací na dětské snímky, ale i na fotografování architektury a interiérů. Jeho syn, Rudolf Sandalo ml. (1899–1980), ateliér převzal v r. 1932, již téměř výhradně se věnoval fotografii architektury a spolupracoval s architekty na celém území Československa. Nevyhýbal se však ani světu módy, divadla a filmu. Od pol. 30. let působil v Praze a v Německu, kde pracoval i pro Hitlerova architekta Alberta Speera. V r. 1938 se stal agentem Abwehru pro Prahu a Krakov a za okupace obchodoval se židovským majetkem, zvláště s uměním a starožitnostmi. V r. 1945 jej v Praze zatkli Sověti a deportovali do pracovního tábora v Gliwici v Polsku. Zde jim zřejmě podepsal spolupráci a od r. 1950 žil ve Frankfurtu nad Mohanem, kde působil jako fotograf a obchodník s uměním. V l. 1965–1975 spolupracoval pravděpodobně také s československou Státní bezpečností.

    I přes problematické životní postoje byla Sandalova tvorba naprosto unikátní – specifický vizuální projev, kompozice a dokonale precizní zpracování. Např. jeho snímky vily Tugendhat z r. 1931 zásadním způsobem přispěly k okamžitému světovému věhlasu této architektonické ikony. Monografie je tak významným příspěvkem k uměnovědné literatuře, mapující nejen moderní československou fotografii, ale svými kulturně historickými přesahy i neobvykle hlubokými sondami do historie, je zároveň poutavou skicou dějinných peripetií složitého 20. století. Sandalovo fotografické dílo patří k nejpočetněji zastoupenému autorskému souboru fotografií ve sbírkových fondech Muzea města Brna. Publikace proto připomíná také Iloše Crhonka, zakladatele muzejní sbírky architektury, jehož zásluhou zůstanou Sandalovy fotografie uchovány pro příští generace.

    Černoušková, Dagmar; Chatrný, Jindřich; Pikousová, Anna; Pikous, Jiří; Valdhansová, Lucie. Vize modernosti / Visions of Modernity: Rudolf Sandalo (1899–1980). Muzeum města Brna, 2020.

     

     

  • Od ledna 2020 uzavíráme Muzeum hraček
    na Měnínské bráně

    Měnínskou bránu spravuje stejně jako hrad Špilberk Muzeum města Brna. Jde o jedinou dodnes dochovanou bránu z původní pětice městských bran, jež byly součástí hradeb. Od její poslední rekonstrukce uplynulo již víc než 4 desítky let, aktuální stav budovy se bohužel v poslední době rychle zhoršil. Stav inženýrských sítí je velmi špatný a akutně vyžaduje opravu. Muzeum proto musí co nejdříve přistoupit k rekonstrukci.

    Měnínská brána je od 1. ledna 2020 pro veřejnost uzavřena.

    Znamená to konec pro stávající stálou expozici Muzea hraček. Zahrnuje na 3 a půl tisíce hraček ze sbírky brněnské výtvarnice, paní Milady Kollárové. Každá má svůj příběh, každá byla se svým původním majitelem svědkem dějinných událostí. Hračky, s nimiž si hrávali naši prarodiče, měly na Měnínské bráně svůj domov rovných 10 let – Muzeum hraček tam bylo otevřeno v roce 2010.

    Od dubna 2020 pracovníci muzea zahájí na Měnínské bráně průzkumné práce, které zjistí rozsah poškození budovy. Připraví také projekt oprav. I posléze bude Měnínská brána sloužit jako výstavní prostor.

  • 2. místo na Gloria Musaealis za knihu
    Nový dům Brno / New House Brno / 1928

    Odborná činnost Muzea města Brna získala prestižní ocenění. V lednu 2018 jsme vydali publikaci Nový dům Brno / New House Brno / 1928 o unikání brněnské kolonii rodinných domů, jež patří mezi nejlepší příklady brněnské meziválečné avantgardní architektury.

    Knihu připravili Jindřich Chatrný, Dagmar Černoušková a Pavel Borský z Oddělení dějin architektury Muzea města Brna. Právě jejich kniha byla nominována v kategorii Muzejní publikace roku v národní soutěži muzeí Gloria Musaealis 2018. Naše publikace se umístila na výborném 2. místě. Dva z autorů, Jindřich Chatrný a Dagmar Černoušková, převzali toto ocenění při ceremoniálu ve Smetanově síni v Obecním domě v Praze.

    Na tuto významnou událost je doprovodil ředitel Muzea města Brna Pavel Ciprian a fotografka Michaela Budíková. Autorům knihy patří naše obrovská gratulace a uznání jejich práci. Z ceremoniálu soutěže Gloria Musaealis, který se konal 16. května 2019, sdílíme následující fotografie.

     

  • Legendy špilberských kasemat

    Kasematy jsou největším lákadlem hradu Špilberku a patří k nejnavštěvovanějším památkám v Brně. Za vlády Marie Terezie je nechal zbudovat zemský pevnostní inženýr plukovník Rochepin roku 1742, kdy se završila přestavba hradu v barokní pevnost. Kasematy měly původně sloužit vojsku, mnohem víc se ale proslavily jako obávané vězení. Proto jsou v povědomí lidí opředeny spoustou pověstí a mýtů. Jak je to ale doopravdy?

    Staré legendy udržovali, obohacovali a šířili také špilberští průvodci. Některé z legend dokonce pronikly do tištěných průvodců a literatury.

    Poprvé kasematy pro veřejnost otevřel roku 1880 tehdejší ředitel vojenského ženijního úřadu v Brně, major Anton Costa-Rosseti. Nechal prostory kasemat vyčistit a upravit, sepsal také prvního tištěného průvodce. Přestože se opíral o dobové prameny, nevyhnul se omylům a již tehdy panujícím legendám, které následně rozvíjeli samotní průvodci.

    O které legendy jde? Připomeňme si ty nejznámější.

    • Babinský a pandur Trenck v kasematech

    Jednotlivé místnosti v severních kasematech se dříve označovaly podle jmen slavných špilberských vězňů. U návštěvníků tím vznikl dojem, že byli vězněni právě zde, třebaže většina z nich ani v kasematech vězněna být nemohla. Před rokem 1784 ani po roce 1835 kasematy nesloužily jako vězení, navíc v nich nikdy nebyli umístěni političtí ani výše postavení vězni. Proto v kasematech nemohl být slavný velitel pandurů baron Trenck (zemřel 1749), loupežník Babinský (přišel na Špilberk až roku 1841) ani italští karbonáři či uherští jakobíni. Všichni zmínění byli vězněni v jiných prostorách hradu.

    • Mučírna

    Ve špilberských kasematech nebyla nikdy ani mučírna. Právo útrpné bylo zrušeno císařovnou Marií Terezií v roce 1777 a na Špilberk přicházeli již odsouzení vězni, ze kterých se přiznání vymáhat nemuselo. Mučicí nástroje dal naaranžovat do jedné z bývalých cel jako atrakci již Anton Costa-Rosseti v roce 1880.

    • Zazděné nevěrné ženy a krysí kanál

    Dvě nejznámější špilberské pověsti bohužel vůbec nejsou pravdivé. V jižních kasematech prý bývaly zazděné nevěrné ženy a na hlavu jim kapala studená voda tak dlouho, dokud nezešílely. Takové barbarské tresty v 18. století již neexistovaly a navíc na Špilberku v kasematech ženy nikdy vězněny nebyly. Podobně se nezakládá na pravdě ani hrůzostrašná pověst o vězních, kteří byli připoutáni v kanále ve spodní části jižních kasemat a byli zaživa sežráni krysami. Obě legendy pocházejí od prvních průvodců, kteří se snažili již tak dost strašidelných kasematům přidat na hrůzostrašnosti.

    • Legenda o císaři Josefu II.

    Císař Josef II. se prý kdysi nechal zavřít do jedné z malých temných dřevěných kobek určených pro nejtěžší zločince ve spodní části severních kasemat. Když poznal krutost tohoto způsobu věznění, dal jej okamžitě zakázat. Leč ani tato pěkná legenda není pravdivá. Josef II. naopak tyto kobky sám zavedl, zrušil je až jeho nástupce Leopold II. v roce 1790. Pověst pochází od samotného Costa-Rosettiho, který ji uvedl ve svém průvodci.

    • Německá sekyrárna v kasematech

    Krvavý mýtus o sekyrárně pochází z druhé světové války. Tehdy bylo spodní patro severních kasemat přestavováno na protiletecký kryt, který ale nebyl dokončen. Rozpracované úpravy daly později vznik mnoha nepodloženým domněnkám o nacistické mučírně a popravišti.

    Doufáme, že zbořené mýty neuberou ve vašich očích kasematům jejich zvláštní atmosféru. Tajemně však působí i bez mýtů. Schválně, pojďte se projít třeba křídlem, kde nacisté „možná“ vraždili. Nechť jsou nám špilberské kasematy svědectvím o dobách minulých. Pokud byste rádi kasematy navštívili a dozvěděli se více o jejich pohnuté historii, naleznete více informací zde, informace o prohlídkách a otevírací době potom zde.

     

     

     

  • Špilberk žije 2018

    Případ legionářské čepice

    Špilberk žije! Největší tradiční akce Muzea města Brna vám už po šesté otevře celý hrad Špilberk. Prohlédnete si všechny hradní prostory a zákoutí a užijete si spoustu zábavy pro celou rodinu. Špilberk se naladí na atmosféru první republiky – vždyť právě letos si připomínáme 100 let od vzniku Československa.

    TĚŠÍME SE NA VÁS O VÍKENDU 8. A 9. ZÁŘÍ 2018!

    Co všechno vás čeká? Můžete se zapojit do hry „Případ legionářské čepice“, jejíž stanoviště najdete po celém hradě. Zažijete všechna úskalí detektivního pátrání, díky čemuž odhalíte příběh skutečného legionáře a uvidíte jeho čepici. Přivítáte prezidenta T. G. Masaryka, potkáte  četníky i legionáře, uvidíte nádhernou dobovou módu první republiky a zhlédnete divadelní představení pro malé i velké. Děti si dokonce zasoutěží o drobné ceny. Chystáme pro vás také pestré občerstvení, aby vás netrápil hlad ani žízeň a vy si mohli v pohodě užít víkendové dny na hradě Špilberku. Můžete třeba posedět v  hospůdce nebo zkusit výbornou zmrzlinu od Božského kopečku. K tomu vám zahraje flašinetář, kapela Nešlapeto a další.

    TGM 05

    Příjezd prezidenta TGM s dcerou Alicí se po oba dva dny koná v  11:30 a v 16:00 hodin.

    Za zvýhodněné vstupné si budete moci pouze o tomto víkendu prohlédnout hrad Špilberk a ještě si k tomu s celou rodinou užít zábavný program. Otevřené vám budou stálé expozice i výstavy Rok 1918 – co nám válka vzala a dala… a Rok 1968 v Brně očima cenzora. Kromě toho pro vás chystáme také speciální komentované prohlídky Jihozápadního bastionu.

    Program na velkém nádvoří:

    sobota
    13.00     Přijela pouť – Yufi a spol.
    14.00     Zvířátka a Petrovští – pohádka
    15.00     Jako lev – soutěž pro děti o ceny                          
    16.00     Móda první republiky 
    17.00     CK ČS dechový orchestr         

    neděle
    13.00     Malované písničky – Keltik
    14.00     Nešlapeto   
    15.00     Zvířátka a Petrovští – pohádka                          
    16.00     Móda první republiky 
    17.00     Nešlapeto       

    změna programu vyhrazena

    Abyste se na hradě na akci neztratili, zde je plánek:

    mapa web 01

    JAK NA HRAD?

    • PĚŠKY – Do areálu hradu se dostanete hlavní branou od ulice Gorazdovy a přes Letní scénu směrem od ulice Husovy.
    • AUTEM – Zaparkujte radši dole ve městě. Přímo na hradě bohužel během akce nebude pro parkování místo. Nejblíže je např. parkovací dům Domini na Husově ulici.
    • MHD – Na hrad jezdí autobus č. 80 ze zastávky Česká, na rohu u Moravského náměstí.  Během akce bude autobus POSÍLEN a bude jezdit každou půlhodinu. Jízdní řád na víkend naleznete ZDE
    • Na akci „Špilberk žije“ rádi uvítáme i mladé rodiny s kočárky – venku na malé i velké nádvoří se dostanete a až půjdete dovnitř, kočárek vám pohlídáme v šatně. Těšíme se i na návštěvníky na vozíku, třebaže vám neukážeme úplně všechno – na malé a velké nádvoří dojedete a do výstav a expozic vás zavezeme výtahem.

    KDY?
    8.–9. září 2018 10.00–18.00

    VSTUPNÉ?
    Plné vstupné – 150 Kč
    Děti od 7 do 15 let – 50 Kč
    Rodinné vstupné – 300 Kč (dva dospělí a až tři děti)
    Děti od 2 do 6 let, ZTP, ZTP/P – 10 Kč

    Pokladny jsou otevřené od 10.00 do 17.30, interiéry hradu jsou otevřené od 10.00 do 18.00. Poslední vstup do interiérů je možný v 17.30.

      sz 2018 logom
      pedro brnenka2

  • Tvář barona Trencka ve 3D rekonstrukci

    Jak vypadal jeden z nejslavnějších špilberských vězňů, velitel pandurů František baron Trenck? To ukáže projekt Muzea města Brna a Masarykovy univerzity „Antropologický, forenzní a historický výzkum mumie barona Trencka“. V loňském roce tým vědců Trenckovu mumii scanoval na radiologickém pracovišti Fakultní nemocnice Brno, loni také Muzeum města Brna navrátilo do rukou Kapucínského řádu prst barona Trencka, který se v minulosti záhadně dostal mezi jeho sbírkové předměty. Nyní má projekt další výstup: vědci již stihli rekonstruovat podobu barona Trencka ve 3D.

    Unikátní 3D model Trenckovy tváře uvidíte již brzy na Špilberku.

    Baron Trenck – ctižádostivý muž, nesmlouvavý voják, boháč a rebel navěky odpočívá v hrobce Kapucínského kláštera v Brně. Byl jednou z nejzajímavějších osobností v habsburské monarchii 18. století. V čem spočívalo jeho kouzlo? Jak velké bylo jeho charisma, že se stal oblíbencem samotné císařovny Marie Terezie?  Na tyto otázky je možné částečně odpovědět, pokud dokážeme pohlédnout do jeho tváře.  Díky moderním technologiím je to možné i dnes. Smrtí poznamenaný obličej mumie Franze Trencka ukrývá totiž svoji původní podobu, kterou je možné zrekonstruovat.

    Jaké byly rysy a charakter obličeje barona Trencka? Na základě kostí lebky a dochovaných mumifikovaných měkkých tkání můžeme podat základní charakteristiku. Měl robustní široký obličej, mírně ustupující čelo, zalomený přechod čela a nosu, výrazné nadočnicové oblouky a dominantní, široký „orlí“ nos. Rozhodně tedy nepředstavoval dnešní ideál krásy. Jeho obličej byl navíc asymetrický. V průběhu života trpěl nemocí závěsného aparátu zubů, v pravé horní čelisti jsou současně zřetelné stopy po intenzivním zánětu a jeden zub chybí. Jídlo dlouhodobě kousal na levé straně, což mělo za následek vznik nesouměrnosti celého obličeje. Byl pravidelný kuřák keramické dýmky, která mu doslova ohoblovala první horní levý řezák.

    Dle historických zpráv měl obličej poznamenaný nepravým „tetováním“. V kůži mu zůstaly zbytky černého prachu, když přímo před ním explodovala zásoba střelecké výbušniny. Černý prach se přes veškeré úsilí a použití řady moderních metod nepodařilo na částečně zachovalé obličejové tkáni barona Trencka vystopovat. Na základě analogií poúrazových stavů dnešních členů klubů vojenské historie však byla zrekonstruována možná podoba výrazných stop jeho ‚zčernalého‘ obličeje.

    V době své smrti ve věku 38 let nebyl Trenck žádným holobrádkem ani netrpěl plešatostí. Na mumii byly moderními zobrazovacími metodami objeveny zbytky vlasů i vousů. Vlastní účes a úpravu kníru nelze z mumifikovaných ostatků samozřejmě vyčíst, nicméně důkladnou rešerší historických pramenů byla zvolena věrohodná podoba jeho vlasového porostu i vousu. I když byl pohřben v kutně člena kapucínského řádu, vědci se pokusili o rekonstrukci oděvu, ve kterém v roce 1748 mohl přijet na místo svého posledního pobytu na brněnském Špilberku.

    Naznačenou podobu obličeje Franze Trencka se podařilo mezioborovému týmu vědců přetavit do podoby virtuální reality a vůbec poprvé zhmotnit unikátní technologií barevného 3D tisku. Další poznatky o baronu Trenckovi přinese následná třetí etapa projektu. Výsledky uvidíte v příštím roce 2019, kdy Muzeum města Brna připomene 270 let od Trenckova úmrtí výstavou na hradě Špilberku. Na ní dokonce uvidíte baronovu postavu v pohyblivém 3D modelu a přesvědčíte se, jak brilantně šermoval.

    Realizace projektu:

    ♦ Mgr. Ctibor Ostrý, Mgr. Petr Vachůt, Radim Dufek – Muzeum města Brna, historické a archeologické oddělení
    Rekonstrukce oděvu a dobové vizáže F. Trencka.

    ♦ doc. RNDr. Petra Urbanová, Ph.D., Mgr. Mikoláš Jurda, Ph.D. – Laboratoř morfologie a forenzní antropologie, Masarykova univerzita, Přírodovědecká fakulta, Ústav antropologie
    Antropologický a forenzní průzkum mumie F. Trencka, kraniofaciální analýza a následná virtuální 3D rekonstrukce podoby obličeje F. Trencka.

    ♦ MgA. Helena Lukášová, ArtD., Rudolf Turiak – Katedra počítačové grafiky a designu, fakulta informatiky Masarykovy univerzity
    Návrh a realizace virtuální 3D rekonstrukce obličeje F. Trencka, příprava grafických obrazových a filmových výstupů.

     ♦ Mgr. Kateřina Hlouchová – Kapucínská hrobka Brno
    Zprostředkování realizace projektu za Provincii kapucínů v ČR.

    ♦ MCAE Systems, s.r.o. – 3D tisk  

    6 crop

  • Vydáváme knihu o zahradě vily Tugendhat

    Zahrada vily Tugendhat tvoří nejen jedinečný přírodní rámec stavby, nýbrž je se stavbou doslova propojena ve smyslu architektonických interiérových i exteriérových vazeb v jeden unikátní komplex, jenž je památkou UNESCO.

    Genius loci lokality akcentovaný nádherným výhledem na historické panoráma města inspiroval Ludwiga Miese van der Rohe k jedinečné architektonické kompozici. Celý dům i hlavní obytný prostor je řešen s ohledem na vyhlídky a jednotlivé průhledy na dominanty Brna. V kontrastu s tím je vlastní zahrada zcela intimním prostorem, kde dominantní roli hraje pouze příroda.

    Výrazný spoluautorský podíl na návrhu zahrady měla brněnská zahradní architektka Markéta Müllerová. První ideje o podobě zahrady, její proměnu v průběhu 20. století i proces rekonstrukce v letech 2010–2012 představuje tato kniha, věnuje se však i širším souvislostem zahradní architektury meziválečného Československa.

    Iveta Černá, Lucie Valdhansová (edd.), VILLA TUGENDHAT. ZAHRADA / THE GARDEN, Brno 2017

    Muzeum města Brna vydává publikaci v dvojjazyčné mutaci v českém a anglickém jazyce.

    Knihu lze zakoupit v bookshopu vily Tugendhat a v prodejně suvenýrů na hradě Špilberku.
    Knihu je také možno objednat na adrese smerdova@spilberk.cz.

    uzavření Vily Tugendhat

  • Vydáváme publikaci NOVÝ DŮM BRNO
    / NEW HOUSE BRNO / 1928

    Muzeum města Brna právě vydává svoji novou publikaci. Kurátoři z Oddělení dějin architektury zaměřili svoji pozornost na brněnskou kolonii Nový dům, která vznikla přesně před 90 lety. Do rukou se vám dostane kniha plná skic a plánů i dobových a současných fotografií. Poznáte díky ní slavný soubor rodinných domů, který dodnes patří mezi ukázky meziválečné brněnské moderní architektury světového významu. Publikaci zakoupíte v bookshopu ve vile Tugendhat a v prodejně suvenýrů na hradě Špilberku. Můžete si ji také objednat na e-mailu smerdova@spilberk.cz. K dostání je za 880 Kč.

    NOVÝ DŮM BRNO / NEW HOUSE BRNO / 1928

    V roce 1928 byla v Brně uspořádána k desátému výročí vzniku samostatného Československa na nově vybudovaném výstavišti Výstava soudobé kultury. Její součástí byla také výstava moderního bydlení v podobě kolonie Nový dům. Šlo o soubor šestnácti rodinných domů postavených pod Wilsonovým lesem v Brně-Žabovřeskách, který se ihned po svém vzniku zařadil a dodnes patří k šestici stěžejních evropských kolonií, vybudovaných v letech 1927–1932 ve Stuttgartu, Brně, Vratislavi, Curychu, Vídni a Praze. Brněnská výstava Nový dům byla první akcí svého druhu v meziválečném Československu a druhou v Evropě (po sídlišti Weissenhof ve Stuttgartu) a měla zásadní vliv na pozdější vznik osady Baba v Praze.

    Výstavbu kolonie Nový dům realizovala soukromá stavební firma Františka Uherky a Čeňka Rullera pod ideovou záštitou Svazu československého díla. Stavitelé vyzvali osm brněnských architektů a jednoho pražského architekta k vypracování projektů šestnácti řadových nebo samostatně stojících rodinných domů podle zastavovacího plánu Bohuslava Fuchse a Jaroslava Grunta, z nichž každý navrhl v kolonii trojdům. Autory dvojdomů byli Josef Štěpánek (z Prahy), Jan Víšek a Ernst Wiesner, samostatné domy navrhli Hugo Foltýn, Jiří Kroha, Miroslav Putna a Jaroslav Syřiště. Foltýn a Putna byli v té době ještě studenty architektury na brněnské technice. Z důvodu opožděného dokončení výstavby kolonie se mohla veřejnost seznámit se vzorovými typy domů až na sklonku konání Výstavy soudobé kultury. Potenciální klienti ale nebyli na moderní pojetí rodinných domů ještě dostatečně připraveni a prodej či pronájem vázl, takže po této stránce zůstala celá akce daleko za očekáváním a podnikatelům způsobila značné finanční problémy. Pro československou a evropskou moderní architekturu měla však brněnská výstava Nový dům mimořádný význam.

    Monografie přibližuje vůbec poprvé ucelený pohled na dané téma. Popisuje mimo jiné východiska, paralely a specifika či dobový mediální obraz tohoto výjimečného počinu. Součástí publikace je katalog domů a medailony architektů a stavitelů. V úvodní kapitole jsou krátce představeny také výstavy moderního bydlení a vzorová sídliště, která vznikla v Evropě na přelomu dvacátých a třicátých let 20. století (Stuttgart, Brno, Vratislav, Curych, Vídeň a Praha). Publikace je vybavena množstvím fotografií, plánů a dobových dokumentů, z nichž mnohé byly doposud zcela neznámé a jsou zde uveřejněny vůbec poprvé.

    Kniha jistě zaujme odbornou, ale i širší veřejnost, která se zajímá nejen o moderní architekturu, ale i kulturu meziválečného Československa. Monografie vychází u příležitosti 90. výročí vzniku kolonie Nový dům a 100. výročí vzniku republiky. Autorsky a editorsky (v česko-anglické jazykové mutaci) ji připravili kurátoři Oddělení dějin architektury Muzea města Brna.

     Chatrný, Jindřich; Černoušková, Dagmar; Borský, Pavel (eds.). Nový dům Brno / New House Brno / 1928, Brno 2018.

  • Vychází průvodce po brněnském ústředním hřbitově

    Ústřední hřbitov v Brně je největším v Česku, otevřen byl roku 1883. Pohřbeno je tam přes čtyři sta tisíc lidí. Jsou mezi nimi osobnosti velkých i malých dějin: nachází se tam místo posledního odpočinku zakladatele genetiky Gregora Johanna Mendela nebo skladatele Leoše Janáčka, ale i obyčejných Brňanů. Orientovat se v ohromném množství hrobů teď návštěvníkům i milovníkům historie usnadní nový digitální průvodce. Zároveň má i tištěnou podobu.

    Hřbitovního průvodce vydává Turistické a informační centrum města Brna ve spolupráci s Muzeem města Brna. Jde o praktickou publikaci do kapsy a je zdarma. K dostání je v infocentrech na Panenské 1, na Radnické 8 i přímo na hradě Špilberku. Hřbitovnímu průvodci nechybí přehledná mapa, zahrnuje i odkazy na podrobnější informace na Internetové encyklopedii dějin Brna.

    Tištěný hřbitovní průvodce je k dostání zdarma. Jeho digitální podoba se stále rozšiřuje i díky vašim vzpomínkám.

    Aplikace čítá na čtyři sta osobností města Brna, další záznamy se připravují. Jejich počet se bude zvyšovat – se zapomenutými příběhy zemřelých se mohou zapojit i běžní návštěvníci. Projekt má totiž ambici oslovit pamětníky, kteří by mohli přispět vzácnými informacemi. Hřbitovní průvodce je součástí většího projektu digitalizace jedenácti městských hřbitovů, historici chystají i tematické stezky. Digitální průvodce je dostupný na adrese hrbitovy.brno.cz.

    Ústřední hřbitov ukrývá důležitou část historie našeho města. Díky hřbitovnímu průvodci najdete vedle zvučných jmen také galerii umělecky hodnotných náhrobků a hrobek. Až se budete chtít odreagovat od ruchu moderního života a najít klid, dopřejte si vycházku ve vybrané společnosti s naším průvodcem.