Lapidárium

Lapidárium









Zobrazit galerii

Lapidárium Muzea města Brna je v letošním roce uzavřeno!!!

Lapidárium Muzea města Brna je sbírkou téměř osmi set architektonických detailů a kamenosochařských děl. Sbírkový fond budoucího Lapidária se tvořil na přelomu 19. a 20.století, kdy byly do tzv. „městských sbírek“ ukládány náhrobky a náhrobní kříže ze zrušených městských hřbitovů, v dalších letech se jednalo zejména o drobné architektonické články (zlomky) pocházejí z archeologických výzkumů a kamenosochařská díla, které našly v Lapidáriu útulek poté, co byly poničeny vandalismem lidí. Naprostá většina předmětů v Lapidáriu však pochází z rozsáhlých stavebních asanací ve městě Brně.

Kolekce Lapidária neobsahuje jenom – jak by bylo možné z názvu usuzovat – památky kamenné („lapis“ – lat. kámen), ale proměny koncepce původního formování sbírky vedly k tomu, že se jeho integrální součástí vedle kamenných plastik, náhrobků, pamětních desek, architektonických článků, staly i terakotové dlaždice, gotické a barokní cihly, železné náhrobní kříže, kachlová kamna, torza bronzových plastik a reliéfů ze zničených pomníků, a v neposlední řadě sádrové odlitky a modely. U sádrových odlitků a modelů se jedná o předměty značné dokumentární hodnoty, neboť byly pořízeny z originálů před mnohými lety, které jsou dnes většinou, pokud ještě existují, v horším stavu než kdysi. V jiných případech se jedná o kopie architektonických a sochařských detailů, jejichž originály jsou zájemcům prakticky nedostupné (např. ornamentální a figurální plastiky z katedrály sv. Petra a Pavla).

Sbírka Lapidária byla veřejnosti poprvé představena v roce 1908 v prostorách křížové chodby a sálů dominikánského kláštera (dnes součást Nové radnice), kdy první instalaci připravil patrně kustod muzea Leopold Masur. Soubor originálních kamenných děl a sádrových předmětů byl v instalaci poněkud nesourodě spojen s uměleckořemeslnými pracemi kovovými, řadou dřevěných soch a malovaných rakví. Pojetí instalace se tak neslo v duchu historického romantismu 19. století a připomínalo svým charakterem spíše výstavu divadelních rekvizit.

V první polovině dvacátých let 20. století došlo k podstatnému rozšíření sbírkového fondu Lapidária. Obohatily ho nejen přírůstky ze zrušených pomníků, spojených s bývalou monarchií, ale především převod fondu kamenosochařství a kamenického řemesla Zemského muzea v Brně. Městské muzeum tak bylo obohaceno o fragmenty z tzv. „Židovské brány“ a o řadu reliéfních a rytých náhrobků z 15. – 17.století. Proto bylo, byť s časovou prodlevou, přistoupeno v roce 1937 k zásadní reinstalaci Lapidária. Byla dílem odborné pracovnice muzea Zoroslavy Drobné a arch. Josefa Poláška. Původní instalace byla oproštěna od dřevěných plastik, kovových mříží, malovaných rakví a dalšího nesourodého materiálu. Autoři jednotlivé památky instalovali do chronologicky a slohově propojených celků a expozice tak získala muzejní ráz. Tato koncepce, nepochybně ovlivněná proudy funkcionalismu a neoklasicismu, vynikala estetickou čistotou formy a dokázala jednoduchým galerijním způsobem zvýraznit krásu jednotlivých exponátů. Nedostatek naučných informací, který byl omezen na stručný název a dataci předmětu, byl nahrazen prvním a dosud posledním tištěným odborným katalogem.

Válečná a poválečná léta zastavila rozvoj Lapidária, které se opět stávalo více skladištěm než expozicí, aby v letech šedesátých, kdy se Městské muzeum stěhovalo na hrad Špilberk, začala jeho postupná likvidace, ukončená v roce 1988, kdy poslední předměty z původních prostor Lapidária byly převezeny do provizorních skladů na Špilberku.

Počátkem devadesátých let, kdy se začaly v rámci rekonstrukce Špilberku vytvářet podmínky pro vznik a realizaci nových expozic a výstavních prostorů, byla oživena myšlenka opětovného vzniku stálé expozice Lapidária a to v bývalých špilberských vodojemech. I přes počáteční nereálnost tohoto záměru byly zahájeny konzervátorské a restaurátorské práce na sbírkovém fondu Lapidária. Správnost rozhodnutí byla posléze potvrzena využitím a prezentací předmětů ze sbírkového fondu ve stálé historické expozici i zápůjčkami dalším muzejním a galerijním institucím.

Část sbírkového fondu Lapidária je od roku 2001 veřejnosti prezentována v autentických gotických prostorách přízemí hranolové věže, přístupných z malého nádvoří.

Vystavené ukázky z kolekce Lapidária, které jsou jen zlomkem předmětů, nacházejících se v tomto fondu, dokládají i při omezené ploše a počtu exponátů zručnou práci kameníků i řemeslnou obratnost spojenou s jemným citem v díle kamenosochařů.